Zítra je taky den

Po zkouknutí všeho možného, co kdy bylo natočeno, "od agamy po žraloka" nebo řekněme třeba "od Avatara po Vetřelce", jsem "zabrousila do východní Asie, na jižní polovinu Korejského poloostrova" a asi tu nějakou dobu zůstanu neboť je mi tady hodně fajn. Nejsem žádnej expert na korejskou kinematografii, ale co není dnes, může být třeba tomorrow. "Tomorrow" byl můj 35. korejský seriál a zrovna s Rowoonem ❤️ Utopila jsem se v jeho nádherných očích už v "The King's Affection" https://www.csfd.cz/film/1079277-prizen-krale/, kam si Rowoon také tehdy jen tak "odtančil" z SF9. Všechno mu totálně baštím a zapomínám úplně na vše... nyní samé superlativy, story o nádherných mandlových očích etc.. Existuje něco jako závislost na korejských seriálech a na těch jejich dokonalých idolech, fešácích, co nemají chybu a to téměř v každém z nich? Už jsem si jich pár oblíbila... takže další zamilovaný řeči budou nejspíš následovat, v jiných komentářích, jen tak pro radost. Jasně, chce to při sledování splňovat určitá kritéria, nevnímat nic kolem, i kdyby trakaře padaly, tolerovat a akceptovat jejich trochu odlišný styl chování, jednání a řešení čehokoli, než jsme zvyklí. No a pak uz to není žádný problém, uniknout mimo realitu, protože jinak to ani nejde, úsměv i dojetí se dostaví velmi brzy. Návrat do reality je pak tak trochu jak rána do palice, všichni kolem se mi teď zdají být úplně nezajimaví, nezábavní, špinaví, nevoňaví... Ale z5 k Tomorrow, hlavní postavy jsou fajn, včetně holky, což nebývá až tak často. Tady, je ale v pohodě, toť můj zkreslený letmý pohled. Celé je to tak trochu netradiční, děj a příběhy popsány v jiných vážných a vážených komentářích. Já si tu jen tak trochu ulítávám do snů. K tomu poslech, až neskutečně krasné korejštiny, tak tu jsem si teda vážně moc oblíbila, úžasný jazyk! Celkově shrnuto a podtrženo: únik z reality zaručen, včetně libovolného snění. No není to fajn prevence v dnešní době, kdy se celý Svět totálně zbláznil? Já si to fakt užila a zírala jsem stejně jen a jen na něj ❤️ 사랑해요 Rowoon  :-) (09.08.2022)

Velmi povedený seriál, už jen kvůli nevšednímu pojetí Smrtky a vybočení z její běžné práce – převést „jen“ duši na druhou stranu. Také bylo fajn, že se každý díl zaměřoval na nějakou problematiku, což člověka vede k zamyšlení. Samozřejmě nežijeme ve vakuu, takže víme, že tyto problémy jsou kolem nás, ale v dnešním světě je bohužel potřeba si to připomínat, že je důležité nebýt lhostejní k dění okolo sebe. Seriálu určitě i prospělo, že kromě jednotlivých témat se během dílů odkrývají životy ostatních postav. A Rowoonovi zde role opravdu sedla 😊 (13.10.2023)

No zo začiatku som bola nadšená...prvé diely super...posledné asi 4 ma prestali baviť a bojovala som s tym to dokukať, takže som to už len preklikala...totiž už ma nebavili príbehy ľudí, čo chceli spáchať samovraždu. až na príbeh jednej z hlavných postáv. Herci za to nemôžu, proste scenár tu už nebol pre mňa zaujímavý. (02.01.2023)

Zatím jedno z nejlepších korejských dramat roku 2022. Každá epizoda pojednává o velmi citlivém tématu – sexuálním zneužívání, šikaně, poruchách příjmu potravy, PTSD atp. Divák se může nalézt v jedné nebo více epizodách. Herci odvedli skvělou práci při zobrazování svých postav a byl vidět i dobrý vývoj charakterů.  Podle mého osobního názoru, i když toto drama jsem si velmi oblíbila, byly tam momenty, které nedávaly tolik smysl, a momenty, kterým bych se chtěla věnovat. Kontroverzní epizoda sebevražedného psa (epizoda 9) nebyla tak špatná, jak ji ostatní popisují. Ukázala, že i zvířata mají city. Připouštím, že celý sebevražedný akt malého psa může být trochu přehnaný, ale ta zpráva, kterou epizoda předává (jak již bylo řečeno dříve, že zvířata mají také city), byla přijatelná. Musím však zmínit epizodu 7, která se zabývala tématem anorexie/PPP. Celá epizoda vlastně moc nepokročila a konec nebyl uspokojivý. PPP jsou velmi vážná duševní onemocnění a pouze pětiminutový rozhovor je zázračně nevyléčí. Ke konci show začala moje spokojenost klesat, protože jsem cítila, že hlavní pozornost se přesunula na vztah mezi Ryeon a Joong-gilem. Trvalo 2 epizody 16dílného dramatu, aby se představil celý příběh Ryung-gu a bylo to. Jun-woong byl středem show, ale vývoj jeho postavy neexistoval. Rowoonovo ztvárnění Jun-woonga bylo fenomenální, ale postava se vůbec nevyvinula a zůstala stejná/podobná od první epizody do poslední. Mezitím byl vývoj Ryeonina charakteru od chladné a ponuré k absolutně zlomené, ale starostlivé a laskavé ženě, ohromující. Hae-sook Kim  se svým ztvárněním Ryeon rozhodně ukradla pozornost diváka. Postava LSoo-hyeoka Lee, Joong-gil Park, zase vždy ukradla pozornost diváka kdykoliv se objevila na scéně.  Celkově bylo drama skvělé. Konec byl z hlediska vztahu Ryeon a Joonga-gila uspěchaný. Při sledování celé show jste mohli předvídat některé její aspekty, ale konec byl úplně mimo. Co se mi na tom nelíbilo bylo Ryeonino chování k Joong-gilovi. Celou dobu byla z jejich vztahu ponurá a velmi litovala toho, že si vzala vlastní život a tím ranila i Joong-gila, nakonec jí ale bylo úplně jedno, že její manžel zůstal uvěznený v pekle... Každopádně to vřele doporučuji, ale buďte opatrní ohledně citlivých témat. (21.05.2022)

Psáno po 2. epizodě: Musím říct, že Tomorrow bylo pro mě ze začátku jistým zklamáním a byl jsem jen a jen rád, že jsem se na jeho premiéru netěšil s moc velkým předstihem. Nechci nijak generalizovat, ale myslím, že chápu, proč tenhle seriál běží na Netflixu  a je mi jasné, že má velkou sledovanost i ohlas. Může se totiž pochlubit hereckým obsazením i zajímavým námětem. Jenže jsem se nemohl ubránit pocitu, že je to všechno sice moc hezké, ale uvnitř takové prázdné. Hlavní premisa seriálu je jasná – každý život je cenný a zahazovat ho je špatné. Jenže samotná sebevražda je hodně vážným tématem, o němž si nejsem tak úplně jist, že s ním dokáže seriál vhodně naložit. Vím, že nesleduji žádnou psychologickou analýzu, ale nejsem tak docela přesvědčen o tom, že stačí pořádné promluvení do duše a dotyčný sebevrah od svého úmyslu hned upustí. Ve sledování ale budu pokračovat.*** Po 6. epizodě jsem se přistihl, že mě zajímají více osudy samotných smrťáků než zachraňovaných sebevrahů. A myslím, že vím, čím to je. Nějako prostě nemám chuť nebo náladu nechávat se dojímat. Byť některé aspekty byly zajímavé – 7. i 8. epizoda byly nevšedně pojaty, hraní na city bohužel v tomhle seriálu u mě moc nefunguje. Ale věřím, že ten, kdo se naladí na správnou notu, se v tom už pěkně veze.(Samotná psí epizoda mluví sama za sebe.) Od 10. dílu seriál přitvrdil. Konečně se dozvídáme osudy samotných smrťáků, což je něco, na co jsem se celou dobu těšil. Bohužel konec mi připadal dosti uspěchaný, ale SPOILER jsem rád za ten happy end KONEC SPOILERU.*** Závěrečné hodnocení: Byť jsem si v recenzi vícekráte rýpnul, tak ve výsledku je třeba říct, že Tomorrow není nijak špatný seriál. Otázka umírání a samotné smrti je samozřejmě hodně emotivní záležitost a sentiment je na místě, ale já prostě nemám rád, když mě někdo do něčeho nutí a v Tomorrow scénáristé někdy tlačí na pilu a je z toho pro mě místy ždímačka. I tak ale odcházím od sledování celkem spokojen, byť SPOILER Lee Soo Hyuk nedostal před kamerou zase tolik prostoru, kolik bych rád KONEC SPOILERU – silné 3* (7,5/10) (21.05.2022)