Dny hněvu

Gemma a van Cleef tvoří příjemnou dvojci, na kterou se dá koukat. Hudba je u podobných spaghetti westernů stěžejní, a jelikož se Ortolanimu povedla, řadí se tento film mezi ty lepší "špagety". Některé části filmu jsou natočeny na stejných místech jako Pro pár dolarů navíc, takže pohled na připlešatělého staříka s fajfkou vám tuto Leonovku určutě připomene. (20.07.2008)

S porovnaním z ostatnými Spagetti westernami ide o naozaj šedý priemer ktorý dokáže osloviť zarytých westernových fanúšikov ako som ja iba fajnovým soundtrackom a faktom že v hlavnej úlohe je legendárny westernový herec Lee Van Cleef. Možno vyzniem negatívne ale celkovo s porovnaním ostatných talianskych filmov kde hral Lee Van Cleef je tento slabota pre niekoho sentimentálneho to môže byť zážitok sledovať mladého muža ako sa s úplného dna spoločnosti dostane na vrchol a všetkým ktorý ho ponižovali sa pomstí. Mne osobne to prišlo extrémne naivné.. a dokonca filmu sa to naivity a trápnosti držalo. Na moju smolu som to videl zo slovenským dabingom... inak som to nezohnal.. bolo to hrozné. (15.09.2013)

Giorni dell'ira anglicky Day of Anger je další z velké řady Spaghetti westernů se kterými se v 60. letech roztrhl pytel. Tenhle především vyniká velice slušnou hudbou (Riz Ortolani) kde zaujme nejvíce chytlavý ústřední motiv. No a samozřejmě Van Cleef který má charisma tak velké že by mohl zabíjet pohledem . Prakticky utáhne celý film sám protože Giuliano Gemma (známý především z telenovel o Angelice) příliš hereckého talentu nepobral a většinu filmu se tváří jako nevinný kuře. Jeho přerod z prosťáčka se kterým každý zametá v bouchače je velice nevěrohodný. Scénář není ničím výjimečným a režisér je typický Talián co okoukal filmy Leoneho a Corbuciho. Přesto jsem se dobře bavil. (02.03.2008)

Pistolník Lee van Cleef sleduje hlavně své sobecké cíle a jako vynikající střelec likviduje všechny, kdo se mu postaví do cesty. Outsider městečka, Giuliano Gemma, všemi opovrhovaný nemanželský syn barové tanečnice, se u něj vyučí zásadám boje. Idea příběhu osciluje mezi volbou přijetí údělu nespravedlnosti v relativním klidu nebo volbou osobního „osvobození“ a revolty proti stávajícímu stavu za cenu zabíjení. Film byl sice po vizuální stránce profesionálně natočen, se všemi atributy italowesternu, a řadou herců, které známe ze soudobých leonovek, ale scénář nebyl nikterak oslnivý. Příběh působí dosti utahaně, až nudně. Chybí dějový spád, momenty překvapení a gradace napětí, Záplatka vyřizování účtů po návratu do městečka se stále jakoby opakovaně zauzlovává a tak nemůže dojít k pořádnému rozjezdu. Závěr s „legendární“ pistolí Doc Hollidaye působí jako laciný pokus dát tomuto víceméně nezáživnému příběhu, nějakou myšlenku. Od začátku jsem váhal mezi dvěma a třemi hvězdičkami, nakonec tedy slabé tři (v žádném případě víc!). (03.12.2010)

Aj keď sa to zo začiatku nezdá, je to celkom slušný príbeh. Leoneho vplyv cítiť práve v naratívnej rovine tohto filmu. Všetky iné než Sergiove špageťáky zlyhávajú v oblasti narácie. Vedia zaujať manieristickým štýlom a inými bizardnosťami, ale čo sa týka scenárov a schopnosti režiséra "rozprávať príbeh", je to často bieda. V dňoch hnevu je však pekne štrukturovaná zápletka, precízne vybudovaný dramatický oblúk a iné rozprávačské triky. Štýl je naopak oproti iným špageťákom dosť konzervatívny a miestami mal bližšie ku klasickým westernom ako k talianským hyperbolizovaným napodobeninám. (23.09.2012)