alchac

Vizuálně je to vyňuňané do posledního detailu, to nemohu říct. Rovněž herci (až na tu dubovou fošnu v ústřední roli Černéhotrna) jsou výborní, zejména Asano se Sanadou opět naprostá klasa. Nicméně, ač bych to sám od sebe nečekal, dále si již musím trochu zachcat proti zdejšímu většinovému větru, neboť jakkoliv je cca první polovina opravdu vkusné hraní o trůn, následně se to celé bez varování přepne do mýdlově telenovelního módu užvaněného tak, že i seriálová podoba páně Mártenova opusu magnum vedle toho působí pomalu jako němý film, přičemž celé to rádobyrafinované spřádání plánů v plánech jiných plánů je tak krutě nudné a nezáživné, že zejména u předposledního dílu jsem po tom dranžíráku v odkapávači pošilhával opravdu zálibně. Samozřejmě pokud někdo notoricky rád popíjí čaj z prázdného šálku pod bezlistou sakurovou větví v zimní zahradě, či v sosnovém hájku přednáší oblakům svá haiku, pak u toho zřejmě i tak mnohokrát přeleští tantó, nicméně já, ač Žaponii a Žaponce rád poměrně velmi, mám po zhlédnutí na patře tak leda pachuť rýžového hajlzpapíru s inkoustem.

Dalo by se jistě popsat mnoho stránek o tom, kolika se tento snímek dopouští očividných anachronismů, alogismů, nevysvětlitelného chování postav, účelové korektální agitace, v jak nebetyčném rozporu je děj filmu s konečným rozuzlením, tj. jak zoufale je to celé debilní, nicméně zmíním pouze dle mého nejzásadnější problém tohoto snímku, který strká vše výše zmíněné do kapsy, a tím je jeho opravdu příšerně děsivá nudnost. Kdyby bývala opravdu hezké záběry skotské krajiny nehyzdila svou přítomností ta skupinka praskokotů, dal bych možná i dvě, takto jedna velmi umrněná.

Čest práci, soudruzi! S velkým potěšením vám musím sdělit, že zatímco jednička byla bohapustě neinvenční obšlehávací sci-fi čalamádou, byť jí nelze upřít jistý stupeň prosté buržoazní zábavnosti, před udělením souhlasu k natočení dvojky byl soudruh Čen naštěstí příslušným komisariátem producenta hrubě pokárán pro nedostatečnou společenskou osvětovost a angažovanost, načež jmenovaný soudruh zjevně šel do sebe, provedl sebekritiku a jako správní filmový úderník zpatlal tentokrát sice šíleně nudnou, avšak již řádně agitující podívanou o útlaku a narkovykořisťování čtyřprocentní (sic!) menšiny oschopnostněných jedinců zlou majoritou prostřednictvím skupinky zradcov schopnostníckej triedy a odporně fašistické policie s jedním opravdu fujky fukjky latentním buk… éééé, schopnostníkem v čele. A aby toho srdce uvědomělého světoovčana nemělo k plesání málo, celé je to samozřejmě a jak jinak o záchraně loztomilé holšišky s úžasně ojedinělou superjeblostí mocinky rodinně hod/vnostářským politickým exvězněm, hrdinou lidu bez bázně a samohany, který jako by Timurovi z party vypadl. Jedinou vadou na kráse tohoto chvályhodného počinu je tak patrně to, že závěrečné titulky nebyly vhodně podbarveny tóny Internacionály.