Král Artuš

Na každé legendě je něco pravdy a každá legenda má svůj předobraz ve skutečném světě. Ano to vše je pravda, ale proč se skutečnou verzí legendy naložit jako Antoine Fuqua. Film se tváří drsné a hlavní hrdinové si o sobě snad myslí, že každý je jeden velký Maximus Decimus Meridius. Jenže pravda je jinde a nezachraňuje to ani skoro nahá Keira Knightley(sakra furt mi vadí jak se snaží být kopií Natalie Portman). Příběh je lehce stupidní a zbytečně rozvleklý. Merlin je z velkého mága lesním šamanem. Jediný Artuš zůstává gladiátorem po celý film a tuto úlohu mu dokážeme i věřit. Jen jeho arogantnost a sobectví působí až moc vznešeně a císařsky. Jeho kvalitám se vyrovná jen vůdce jeho soupeřů ztělesněný Stellanem Skarsgardem. Tempo filmu nedostačuje nárokům akčního filmu. (04.06.2006)

Nebavil jsem se. Nemám tak kritický názor jako ostatní, celkové levnosti snímku jsem si jaksi nepovšiml, naopak se mi zdálo, že kamera např. v horách se docela povedla (zasněžené stromy a tak...možná se mi to ale líbilo jen proto, že je zrovna zima. Legendu o Artušovi až tak neznám, problém je v něčem jiném: ani příběh, ani hlavní herci ani nic okolo mě prostě nechytlo za srdce. Bylo mi to vcelku jedno - jako by ten film mnou proplul a nezanechal moc dojmů. Tři klady - mniši za zdí, charismatický Stellan Skarsgård a Ken Stott, který má opravdu "prasáckou" roli... (22.12.2004)

Vzorový případ toho, že když se moderní Hollywoodští filmaři pouští do historických velkofilmů, vznikne z toho nebetyčná sračka. Ale jak je možné, že v padesátých a šedesátých letech vznikaly výtečné historické velkofilmy právě v Hollywoodu? Odpověď je jasná. Tenkrát bylo dostatek kvalitních herců, kteří své role hráli s maximálním nasazením a láskou a s citem pro filmování. Byly dělané srdcem a ne penězma. A vzorovým nepodařeným historickým filmem posledních let (tím bych mohl nazvat skoro všechny kromě "Gladiátora", "Posledního samuraje", "Království nebezkého" a ještě některého na jaký jsem si momentálně nevpoměl) je "Král Artuš". Že tvůrci naprosto ignorují legendu, s tím jsem počítal (už úplně pomíjím to, že Artuš nebyl napůl Brit a napůl Říman, ale byl Kelt). Že se pokusili vymanit ze světa kouzel a tajemna, proč ne. Ovšem podařilo se jim natočit neskutečnou slátaninu plnou špatných bojových scén, neskutečného množství střihů a špatných herců. Clive Owen je naprosto tragický, Kieru Knightley mám docela rád, ale zde ji nedokážu vystát. Udělat z křehké královny Ginevere princeznu bojovnice, to je na pěst. Jediní dva herci byli dobří, a to Ioan Gruffudd a Stellan Skarsgard. Tak kvůli nim tomuto paskvilu nedám odpad. Vivat di "Excalibur" a vlastně i "První rytíř". (12.05.2007)

Pokiaľ môžu prehliadať historické fakty tvorcovia, prečo by som nemohol aj ja. Pri niektorých filmoch, v ktorých je otázka faktov nosnými pilierom, sa to samozrejme nedá, no pokiaľ ide o viac-menej popcornovú zábavu (iné Fuqua totiž ani nevie), tak je to v poriadku. Zbytočne by som rozčuľoval a to by len zbrzdilo moje celkom kladné dojmy z filmu. Každopádne by som sa ale naštval, keby niečo podobné Fuqua zopakoval, to by som už bol nekompromisný. Pokiaľ ide o film, ubehol pomerne svižne, klasickými spomaľovákmi bola len dramatická línia a reči o cti, slobode, hrdosti, bla, bla, ktorú tvorcovia poňali až príliš vážne. Pokiaľ sa ale tieto veci dostanú do úzadia, tak film dokáže kvalitne zabaviť, hlavne čo sa týka akcie a hereckých ťažení. Jedinou dierou bola Keira, ktorej som počas scenára uveril len scénu, v ktorej bola vytiahnutá z hladomorne, bojovníčku ťažko, musel som sa zasmiať. Ako som povedal, akcia bezchybná, meče sekali, šípy lietali, sekery stínali, tak ako to má byť. Podľa reakcií v ostatných komentároch je toho v 'director's cut' ešte viac, takže po jeho zhliadnutí sa moje hodnotenie možno vyškriabe ešte vyššie. Uvidíme, rád si ho pozriem. 70%. (27.04.2009)

Když to nebudu brát přes historické prameny, souvislosti a srovnávání s filmy jako Excalibur a omezím se jen na pocit z kompaktního vnímání filmu, tak to zas budu muset srovnat s Baťou a sekáním cviček, protože pan producent chápe film (budiž mu ke cti, že pár výjimek na kontě má) jako výrobek, zboží, produkt. Vrazí tam jednu promodralou do tkaniček oblečenou samici, dva samce do hlavních rolí, bláboly o cti, pěkně to zabalí a je vystaráno. A na okamžik, kdy mi vyskočí tepová frekvence nebo aspoň slzy, jsem čekala zase marně. (15.02.2005)