Samuraj

můj problém u asijských filmů je, že jakmile v něm hraje víc jak pět herců, jsem ztracen. nerozeznám většinu tváří a jména si nepamatuju. to ovšem není problém Takeshi Kitana, ale můj, nehledě na to, že jeho určitě nepřehlédne nikdo. zvlášť, když musí vyřešit pár problémů a jedním znich je Ginzův gang, který vybírá ,,výpalný" a i jinak nebohé obyvatele terorizuje. pokuď jde o umění meče, vetšinou jde o akci rychlou, efektní, krvavou, prostě dobrou. zvuk je v pohodě, děj však občas škobrtne, trošku mě nudil. sympatický na samurajích však je, že svoje protivníky několika ranami zabijí a nemlátí do nich ,,jak hluchej do vrat". proto i setkání ronina s masérem se odehrává bez zbytečných ,,keců". ku prospěchu všech vidomých i slepých. (05.04.2006)

Krištáľovo čisté. Kitano si uctieva Kurosawu, kultúrne zvyklosti, rozmer spravodlivosti, vytvára priesečník prístupov starých s tými novými a pridáva sa tak k autorom, ktorým nezáleží len na spätnom oslavovaní vlastnej minulosti, ale aj na súčasnom zosílení už beztak silného fenoménu. Nemá však za potreby okolo toho robiť zbytočný humbuk, ťaží z rytmizujúcej zvukovej stopy (súvzťažnosť s oraním roľníkov), "vyblednutého" filtrovania (asociuje vtedajšie spol. pomery, tj. chudoba vs. krutovláda), neunáhleného tempa (odpovedá plíživému putovaniu maséra Zatôichiho), westernových stretov (založené na choreografickej i obrazovej šťavnatosti) a hédonistickej formy (dovoľuje nasávať a naplno si užívať vyššie uvedené postupy). Takeshiho umelecká mutácia exploatácie je harmonická, mohla (v prospech veci) vyznieť závažnejšie, no i napriek tomu vzniká výberový výtvor o vyrovnanosti, sústredenosti, pomstichtivosti a preto neostáva nič iné ako sa z tejto nádielky iba úprimne tešiť. (20.02.2011)

Japonsky polobuh Beat Takeshi znova dokazuje sve mistrovstvi a opetne natocil bezchybny a jedinecny snimek, tezici z poutaveho a pritom tradicniho nametu, remeslne velmi dobre zpracovanych bojovych scen, situacnich gagu a v neposledni rade vytecnych hereckych vykonum, zejmena pak sveho. Navic cely film provazi primo mistrovska hudba, uzasne zesynchronizovana se vsemi obrazy a pribehem vubec. Kitano je pro me mistrem nad mistry, ktery opetne dokazal natocit bezchybny film (snad jen zaverecna tanecni scena pusobi trochu rusive, ale nakonec jsem si rekl - vlastne proc ne?)...A maly vzkaz tem, kteri srovnavaji Zatoichiho s Kill Billem: srovnavat tyto z principu dva zcela odlisne, jinak zpracovane a uplne jinak zrezirovane filmy dokaze snad jen nemyslici clovek, ktery v zivote zadny jiny film nevidel. (17.04.2004)

Velmi poučný snímek, přivedl mne k těmto následujícím zjištěním: 1) Už vím, proč se opravdu cool typům říká "masér". 2) Také mi byl koněčně objasněn původ výhrůžky "já s tebou zato(i)čím". 3) Gejši nejsou tím, čím se zdají být. 4) Líčení a tanečky sličných společnic jsou s přihlédnutím k bodu tři ještě větší luxus než obvykle. 5) Souboje, souboje, SOUBOJE! Dobře natočené seky katanou nejen utnou, co se dá, ale také pohladí po duši. 6) Když se to umí, je luxusní i obrázek a nazvučení zemědělců, an okopávají pole. 7) Řekl tu někdo zvuk? Jeho propojení s visuálem lze dotáhnout opravdu hodně daleko. 8) Chcete-li dát do filmu stepovací scénu, protáhněte ji co nejvíc to jde. Prvních pár minut budu nechápavě zírat, ke konci jsem takřka nadšena. 9) Zatoiči je zkrátka, jak by řekl upír Cassidy, kurevsky boží. (09.05.2008)

Byl jsem překvapen. Zajímavý film, s humorem a s akcí. Hodně mi to připomíná Kill Bill od Tarantina. Děj stejný, "Touha po pomstě." To co mě nejvíc zaujalo je hudba. Přesně taková jaká má být. Hudba vystihuje děj i pocity a přesně to v tom budete cítit. Jsou tam scénky plné překvapení např. se sestrami Okinu a Osei, které se jdou pomstít nebo šokující závěr s masérem. Jediné co dodat: Děláte chybu, pokud tento film neuvidíte. (24.01.2004)