Walk the Line

Nejen film, ale především příběh, jehož jednotlivé momenty dokážou vzít za srdce, a který jako celek působí kompaktně a neskutečně živě. A opravdově:P A ta muzika, ta je do-ko-na-lá. Stejně jako Reese Witherspoon - nikdy nebyla tak úžasná, herecky ani jinak. Manželé Cashovi si nemohli pro své ztvárnění vybrat lépe. Hlavní hrdinové a jejich filmové rodiny si za své výkony zaslouží ty nejvyšší pocty, a ti skuteční...no, však jste to sami viděli. Walk The Line dávám na třetí pokus 90%. (13.07.2007)

Johnnyho Cashe mám ráda, přesto, že jsem viděla tuto jeho autobiografii. Podle ní to totiž nejvíc vypadá, že Johnny dlouhou dobu trápil svojí ženu neustálýma pletkama s fanynkama a June, po rozvodu trápil zase June, do toho pil a drogoval a byl věčně v rauši. Proč tam nebylo aspoň pár záběrů, jak si hraje s kotětem, staví sirotčinec nebo aspoň hází centík beznohému? Jasně, že vidět jeho odvrácenou stranu je podstatný v takovým filmu, tady ho ale podle mě zbytečně vykreslujou v příliš negativním světle. Nicméně Joaquin Phoenix působí jak převtělenej pravej Johnny Cash, ačkoliv postrádá tu slavnou, nádhernou barvu Johnnyho hlasu, tak zpívá dobře a Reese Whiterspoon, kterou vůbec nemusím, tady taky herecky válí. Je to určitě dobrej film, se skvělou hudbou a herci, jen by to chtělo víc světlejch momentů. 75% (01.07.2014)

Některé filmy vás i s pořádným odstupem důkladně změní. Country jsem se v době zhlédnutí posmíval, Reese víceméně ignoroval a po projekci najednou bylo všechno jinak. Cashe sice aktivně neposlouchám, ale všechna životní varování, která Walk the Line nenápadně sype jedno za druhým, jsem si tenkrát vzal k srdci a (jakkoli pateticky to může znít) rád bych věřil, že mi několikrát pomohla na těch nejdůležitějších křižovatkách zahnout správně. Nemám tuhle životopisnou podívanou mezi svojí top desítkou, ba dokonce ani mezi top padesátkou. Je v ní ale tolik pravdy ohledně pokušení, těžkých rozhodnutí, lásek i kariéry, že jsem si svého času dal do avataru Phoenixův portrét z kresleného plakátu - a dodneška jsem ho tam nechal. Osobní film v tom nejočividnějším slova smyslu. (08.09.2006)

Hm, filmy o hudebnících opravdu můžu. Nejenom že jejich život poskytne dost zajimavý příběh s mnoha problémy a démony, ale vždy si také vyslechnu skvělé písničky, které povětšinou tvoří ještě lepší scény a perfektně zapadají do příběhu. A není tomu jinak ani u tohoto Mangoldova skvostu. Ten mně zatím ani jednou nezklamal, a po 3:10 vlak do Yumy, který se v žánru westernu stal pro mně srdcovkou se skvěle napsaným příběhem, výbornými herci, úžasným vývojem postav a dechberoucím finále (ta hudba) je tento film dalším zářezem přímo do černého, který se mi vryl hluboce do kůže. Phoenix má skvělý hlas a hlavně hodně podobný tomu Johnnyho, a je opravdu vidět, že do role dal všechno. Tak si jen můžu užívat příběh dalšího zkoušeného hudebníka, jeho závislosti na drogách a hlavně boje s nimi, jeho celoživotního vztahu s otcem a hlavně vztahu k June Carter, která pro něho opravdu byla andělem strážným. A Witherspoon si za tuhle roli rozhodně oscara zasloužila. Tady poprvé ukázala svůj talent naplno. Opravdu pěkný film s pár opravdu krásnými záběry, skvělou hudbou, režií, i hereckými výkony. Výborný memoriál pro Johnnyho, po filmu doporučuji pustit si Hurt, silná a dojemná rozlučka.. (30.01.2011)

Mrzí mě, že jsem větu: "To teda čumim!", nepoužil v souvislosti s tím, jak na mě snímek zapůsobil. Použil jsem ho v kontextu s jedním faktem. A to finálním rozhodnutím June Carterové o svém budoucím životě. Celou dobu jsem ji považoval za ženu, která jen tak nepodlehne. Že se nikdy nerozhoduje bezhlavě. No... netvrdím, že si tím u mě film vykoledoval nálepku zklamání jako hrom, ale když ono mi to tam nějak neštýmovalo (kdyby režisér alespoň nebyl tak doslovný..). Co ale slova nepotřebuje je výkon Reese Witherspoon, která hraje tak brilantně, že ten Oscar prostě nemohl hupsnout do náruče jiného herce (děte mi do háje, že v té době byla malá konkurence, takže Reese už ho měla prakticky v kapse...). Stopáž přes dvě hodiny sice svádí k nervóznímu poklepávání nohou, ale pokud se naladíte na to správné country rádio, bude všechno v richtigu.... (19.12.2008)