Walk the Line

Johnny Cash chodil v černém, zasmušile rozvibrovával hlasivky na koncertech, se střídavými úspěchy odolával nájezdům fanynek, proléval si hrdlo nelaciným alkahoulem, nadšeně polykal pilulky různých barev i tvarů, rozzuřeně demoloval zařízení pokojů a v nemnohých chvílích plného vědomí nechutně moralizoval. To jsou z tohoto snímku získané informace ze života hudebníka, který si takhle nudnou "poctu" určitě nezasloužil. (04.10.2009)

Některé filmy vás i s pořádným odstupem důkladně změní. Country jsem se v době zhlédnutí posmíval, Reese víceméně ignoroval a po projekci najednou bylo všechno jinak. Cashe sice aktivně neposlouchám, ale všechna životní varování, která Walk the Line nenápadně sype jedno za druhým, jsem si tenkrát vzal k srdci a (jakkoli pateticky to může znít) rád bych věřil, že mi několikrát pomohla na těch nejdůležitějších křižovatkách zahnout správně. Nemám tuhle životopisnou podívanou mezi svojí top desítkou, ba dokonce ani mezi top padesátkou. Je v ní ale tolik pravdy ohledně pokušení, těžkých rozhodnutí, lásek i kariéry, že jsem si svého času dal do avataru Phoenixův portrét z kresleného plakátu - a dodneška jsem ho tam nechal. Osobní film v tom nejočividnějším slova smyslu. (08.09.2006)

Od Walk the Line se dle jeho pověsti dal čekat alespoň 4* zážitek, ale jinak jsem moc nevěděl do čeho jdu. Osobnost Johnnyho Cashe a jeho hudbu jsem téměř vůbec neznal, s Phoenixem viděl tak 2 filmy, Witherspoon si pamatoval víc jen z Přátel. Ale film mě hodně mile překvapil. Ani chvíli jsem se nenudil, užíval si prima hudbu (soundtrack je zatraceně chytlavý, a to přímo nevyznávám Cashův styl) a herectví, zpěv hlavních představitelů (hlavně Reese Witherspoon, která výborně hrála i zpívala, nevím sice jestli to bylo přímo na Oscara, ale hodně jsem na ni změnil názor jako na herečku a taky se mi líbila s tmavšími vlasy víc než jako blonďatá, jak ji mám v uloženou paměti; Phoenix mi zas dokázal, že jeho výkon v Gladiátorovi nebyl náhoda). Takže z mého pohledu to bude 5*, ne sice tak silných jako u Raye, ale stejně jako u něj velmi oceňuju, když mě film dokáže během sledování navnadit na hudební styl, který normálně neposlouchám nebo moc neznám. (22.05.2011)

Mrzí mě, že jsem větu: "To teda čumim!", nepoužil v souvislosti s tím, jak na mě snímek zapůsobil. Použil jsem ho v kontextu s jedním faktem. A to finálním rozhodnutím June Carterové o svém budoucím životě. Celou dobu jsem ji považoval za ženu, která jen tak nepodlehne. Že se nikdy nerozhoduje bezhlavě. No... netvrdím, že si tím u mě film vykoledoval nálepku zklamání jako hrom, ale když ono mi to tam nějak neštýmovalo (kdyby režisér alespoň nebyl tak doslovný..). Co ale slova nepotřebuje je výkon Reese Witherspoon, která hraje tak brilantně, že ten Oscar prostě nemohl hupsnout do náruče jiného herce (děte mi do háje, že v té době byla malá konkurence, takže Reese už ho měla prakticky v kapse...). Stopáž přes dvě hodiny sice svádí k nervóznímu poklepávání nohou, ale pokud se naladíte na to správné country rádio, bude všechno v richtigu.... (19.12.2008)

Johnny Cash (26.2.1932 - 12.9.2003) - Muž v čiernom - je pre mňa veľká autorita. Nie len ako spevák a hudobník, ale aj ako človek. Chlapík, ktorý si toho v živote hodne preskákal. Tragická smrť jeho brata, chladný vzťah s vlastným otcom, alkohol, drogy, rozpad manželstva, problémy so zákonom, dlhoročná osudová láska ku svojej kolegyni June Carter... Nemal to ľahké. Snímok režiséra Jamesa Mangolda je dôstojnou filmovou poctou tomuto americkému búrlivákovi. To ako ho zahral Joaquin Phoenix je úžastné. Taktiež mi vyrazila dych Reese Witherspoon v úlohe June Carterovej. Výborná životopisná dráma. ***** (10.10.2009)