Walk the Line

Dobrých životopisných filmů o muzikantech je mraky, ale málokterý je takhle skvělý. Většinou se totiž zaměřují zevrubný popis, všeho zajímavého, co danou osobnost potkalo. To je možná objektivní přístup, ale nikdy se tím nedocílí výraznějšího efektu. Málokdy se podaří sepnout film do konzistetního dějového rámce, který by byl logicky zakončen. Walk the Line ale popisuje jenom jednu etapu života J.C., která je navíc zakončena silnou událostí. Tím si film nechává to nejlepší až nakonec a funguje to, třeba i jako romatnický film. Povedlo se to tak dobře, že vše co se ve filmu odehraje má zpětně z hlediska závěru smysl. Není zde nic navíc. Joaquin Phoenix zaslouží uznání za to, jak ztvárnil někoho komu není ani trochu podobný. (22.02.2010)

Upřímně se mi do tohohle filmu moc nechtělo, protože jsem měla neblahé tušení, že mě to bude nudit. Proto jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že mě to vlastně docela bavilo, jen u konce už jsem se trochu ošívala, protože už mi to přišlo moc dlouhý, takže možná malinko zkrátit by to chtělo. Co se týče Johnnyho Cashe, tak toho opravdu nemusím, a hlavním lákadlem pro mě byla Reese Witherspoon, která za tuhle roli získala Oscara. Písničky se mi vyloženě nelíbili a to ani texty, tohle prostě není styl co bych poslouchala, takže mi nešlo moc do hlavy jaktože se Johnny díky nim stal tak populární. A co se mi teda vůbec nelíbilo byl jeho zpěv, vždycky jsem jásala, když s ním zpívala Reese, protože to do té písničky vneslo šmrnc a zírala jsem, kde se v ní vzal takový hlas. 4* (06.03.2012)

Jedinecny snimek, J.Phoenix je uz leta v mem hledacku mladych hollywoodskych nadeji a kazdym svym dalsim snimkem dokazuje svoje nadprumerne herecke vlohy. Ve vybornych Buffallo Soldiers exceluje, zde uz ale proste zari. Ano, mozna je me nadseni zpusobeno obdivem k nesmrtelnemu Johhnymu a jeho tak neodolatelne nakraplemu zlatemu hlasu, ale Joaquin i Reese prodavaji opravdu vytecne vykony jak herecke, tak hlavne pevecke. Jedinecny snimek o jednom jedinecnem lidskem zivote. (17.05.2006)

Dějově velmi podobné Rayovi. Stejně přímočarý a v podstatě velmi jednoduchý děj, opírající se především o silné herecké osobnosti. Narozdíl od Hackforda má však Mangold mnohem větší cit pro vykreslení komorních scén a především je Walk The Line jakožto celek mnohem upřímnější a poctivější, než politicky přespříliš korektní Ray. Phoenix a Witherspoon předvádějí do puntíku maximum a jejich výkony se řadí k tomu nejlepšímu, co bylo možné v uplynulém roce vidět. Oscar pro Reese je naprosto zasloužený. Bohužel má však poměrně solidní životopis Johnyho Cashe i svá negativa. Těmi jsou jednak příliš jednoduchý scénář, na můj vkus trochu moc klišé a typicky vyumělkovaných a na oko lahodících scén, které jsou však při troše pozorosti průhledné jak sklo. Solidní a především poctivé řemeslo a ve finále přece jen o něco lepší nežli čistě průměrný, poněkud délkově nevyhovující a lehce unavující Ray. (14.08.2006)

Film je to rozhodně povedený, ale dle mého trošku nadhodnocený. Přitom příběh to má jako dělaný na celovečerní film, jelikož život Johnnyho Cashe rozhodně nebyl jednoduchý, když musel projít hned několika těžkými životními zkouškami. James Mangold pojal film vcelku komorně, o to víc však životopisně a řekl bych, že se mu podařilo celkem věrně zachytit kariéru slavného hudebníka. Hlavní dvojici prý vybrali přímo J.R. s June, což je samozřejmě nejlepší casting. Překvapilo mě, jak se naučili Phoenix s Witherspoon zpívat či prostě jak to zvládli a celkem mě to bavilo. Abych to shrnul, jedná se každopádně o povedený životopisný film dobře reflektující Cashovu kariéru, ovšem na můj vkus tomu přeci jen něco chybělo a možná by to chtělo malinko zkrátit (ale možná ve mě tento dojem vyvolala pouze extended verze)...74% (10.08.2014)