Vanilkové nebe

Další z řady filmů typu "hádej, co je realita". Bohužel po velmi povedené "první části" (dokonce ani Tom Cruise mi nevadil), přichází posledních 15 minut a v těch je největší problém. Většina filmů na vás "vybalí" pointu a skončí, abyste při cestě z kina měli o čem přemýšlet, ve Vanilla Sky se ovšem v tom konci / té pointě rýpají zbytečně dlouho místo toho, aby to utli. Takhle jsem odcházel z kina a neměl jsem o čem přemýšlet:) (19.06.2002)

Vanilkové nebe způsobilo, že už mi tak nechutná vanilková zmrzlina a při vzpomínce na Cruisův zmršený ksicht, je mi smutno z toho, že mu to tak slušelo víc než normálně. Ale ne, nebudu zlá… Mám z tohohle filmu rozporuplné pocity. Celou dobu se snaží tvářit záhadně a on by záhadný byl.. Neustále přemýšlíte: „Tak jak to tedy je?“, „Proč se to dělo?“, „Jak to dopadne?“, ale co z toho, když vysvětlující konec nic nevysvětlí, jen Vám zamotá hlavu a způsobí zhnusenej pocit a položí otázku „Co to sakra mělo znamenat?“ Asi mám zase zkrat ve svých obvodech. Prosím technickou podporu! (23.08.2010)

Musím uznat, že přes téměř permanentní pocit vyumělkovanosti a hereckého přehrávání má tento snímek i řadu kladů. 1. Snímek VANILLA SKY ve mně (především ve své 2. polovině) dokázal vyvolat pocit zvědavosti, jak to vlastně celé dopadne. 2. Film považuji za dojemný (a myslím to v tom nejlepším slova smyslu). 3. Filmu sluší geniální soundtrack (Underworld, Leftfield, Radiohead, Sigur Rós, U2 etc.) A ještě jedná noticka k přehrávání ve VANILLA SKY. Při uplatnění presumpce neviny jsem ochoten uznat, že možná (ale skutečně jen možná) je možné v určitých sekvencích brát přehrávání jako "umělecký záměr". Nic to však nemění na tom, že 1. zde stále zůstává onen zbytek filmu, u něhož jsem to přehrávání prostě nezkousnul, a 2. mě to během snímku neustále rušilo. Shrnuto a podtrženo: Ze snímku jsem měl podobný pocit jako ze snímku PLÁŽ, a to: nelituji času stráveného u tohoto snímku; není to špatný snímek, ale na můj vkus je to vše až příliš vyumělkované. (13.02.2004)

Nevím, jestli je to tím, že jsem neviděl originál anebo je to mou slabostí pro Cameron, Penélope a Toma. Nicméně tenhle film mi přišel více než geniální. Zpočátku to vše vypadá jasně, ale pak se to hromadí, scéna za scénou, otázka za otázkou a já si nejednou v hlavě pokládal otázku "Co je sen a co realita?" Ale co je nejdůležitější, ani na chvíli jsem se nemohl odtrhnout od obrazovky a prožíval jsem to společně s nimi. Je neskutečné, jak se mou Vanilkové nebe zamávalo. Tohle se mi stalo naposledy… už si ani nepamatuju kdy. Nevidím žádné negativa a naopak nemůžu než vynachválit tento snímek. Dvě věci jsou už teď jasné. 1: Určitě si v co nejkratší době seženu originál. 2: Pokud i při druhém zhlédnutí budu mít stejný pocit, jako teď, jde Vanilkové nebe do mé filmové TOPky! Už teď tam má více jak z poloviny nakročeno. (12.07.2010)

„Prázdne ulice vo vašich snoch pravdepodobne znamenajú pocit osamelosti.“ – „Poviem vám, od psychiatra by som čakal niečo lepšie.“ Hoci má Vanilkové nebo niekoľko silných momentov (vyľudnené mesto, diskotéka), poeticky mysterióznu atmosféru, skúseného režiséra Camerona Crowea, výborný soundtrack a pôsobivú vizuálnu stránku, odporúčam vám predsa len skôr hispánsku predlohu Otvor oči („zhodou náhod“ tiež s Penélope Cruz). Je celistvejšia a hoci je rovnako nezrozumiteľná, obsahuje niečo viac. Niečo, čo sa ťažko definuje, ale máte z toho pocit, že pozeráte film o niečom a nie na na americký bľabotavý pokus o umenie. Ku koncu je to naozaj vyložene nepochopiteľné (sny v snoch, vízie, alternatívne budúcnosti resp. súčasnosti, nočné mory) a až nechtiac smiešne (sex). Takže za mňa je šokujúce, že takýto komorný a nepochopiteľný film celosvetovo zarobil 203 miliónov dolárov (opri rozpočte ani nie 70). Cruise vtedy skrátka premenil na zlato plus-mínus všetko, v čom hral, čiže ak by hral v Tom a Jerry, tiež by to bol trhák. Úsmevné je aj to, ako je za netvora pokladaný chlapík, ktorý má trocha nakrivo spodnú čeľusť. Ale Kurt Russell fajn. P.S. Na úvodnej hrdinovej bombastickej oslave sa David objíma s chlapíkom v šiltovke... ale veď je to... ach, Steven! 203 68 (19.12.2004)