Šinseiki Evangelion gekidžóban: The End of Evangelion

Jedinej anime film u kterýho se mi v hlavě mísí pocity štěstí a totální beznaděje. End of Evangelion jsem musela zkouknout ve dne. Narozdíl od seriálu, kterej jsem bez problémů dávala v noci. Totálně masakrujicí scéna s Asukou a následnej end doprovázenej písničkou Komm, süßer Tod byl pro mně opravdu značnej rozklad. No ikdyž se na film kouknu po několikáté, pokaždý si ho vychutnám stejně jako poprvé. Celá série Evangelionu je prostě počin, co stojí za to vidět. (30.09.2010)

Definitivní překlenutí do psychologie a filozofických teorií, bohužel na úkor původní mytologie. Ne snad že by gradace tajného klání dvou organizací nebyla napínavá a v určitých momentech i jaksepatří šokující. To až druhá polovina, která se zvrhne v osobní pokání hlavního tvůrce Hideakiho Anna, mi způsobila zklamání právě tím, že i přes spoustu sebezpytujících prohlášení nepřinese žádné definitivní rozhřešení, přestože mi nejeden éterický obraz zůstává v hlavě i několik týdnů po zhlédnutí. Chápu všechny, kterým tento ambiciózní dějový oblouk přišel fascinující, já bohužel čekal něco jiného a - proč to neříct - přízemnějšího. V rozuzlení všeho se tak raději přikláním k rozličným alternativním koncům z poslední epizody seriálu. (31.12.2019)

Dojmy z konce seriálu částečně napraveny. Proč jen částečně? Jak už tu padlo, ze začátku je to bomba plná akce, která se nikde nezastavuje a emoce se řeší spíš jen okrajově. Pak se ovšem film vrátí k filozofování a pocitům a prožívání postav a jsme tam, kde jsme na konci seriálu byli. Naštěstí s lepší animací a o něco menším zaměřením na Shinjiho, jehož otravnost pro mě zde dokonce překonala Asuku (ta mě naopak překvapila během jednoho souboje). Možná by neškodilo být trochu doslovnější - nemám sice ráda, když tvůrci zbytečně vodí diváka za ručičku, ale tady je to občas tak... matoucí, překombinované, že by pár slov neuškodilo. Pokud nemáte rádi film 2001: Vesmírná Odysea, tady Vás čeká minimálně zklamání. 7/10 (30.10.2019)

Psychodelické drama, které mě pokaždé přivede do šoku. Když jsem depresivní závěr plný brutality (ano ač se to zdá zvláštní, tento kreslený film ani seriál pro děti není!!!!), krve, odkazů na Bibli a Kabalu viděla poprvé, byla jsem v šílené letargii asi 2dny. I po několika shlédnutí celé série mě stále přivádí k hlubokému (a stále depresivnímu) zamyšlení. Někdy mám pocit, jako by režisér už nedbal na děj, jen chtěl přivést diváka k sebevraždě. A konec si také každý může vykládat jinak. Do teď jsem totiž nepochopila, jak to vlastně dopadlo... (21.06.2009)

Chtěl jsem si po ubohoučkém filmu Pacific Rim spravit náladu a podívat se na nějakou epickou řežbu s roboty. Hodně jsem slýchával o NGE filmu, ale neviděl jsem ani jeden díl z předchozího seriálu. To mi ale vůbec zážítek neochudilo - po dosti nudném začátku jsem se nořil stále hlouběji do příběhu a překvapilo mě, že tu nejde ani tak o bojové scény (které jsou i tak velmi dobré), ale hlavně o jednoho chlapce, který celý život trpí slabostí (či slaboštvím) svého rozhodování a je ponižován od svého okolí. Trápí ho bytí, vztahy a nemožnost srůst se společenstvím. Konec je po psychologické stránce geniální! Připravte se na stroboskopické střihy a vysvětlení propojení snů a reality. Chlapcův mozek se snaží nalézt štěstí a sdílet ho i s ostatními, ale neví jak. Jak ovládnout ten vzorec nazvaný "život" a jak ho prožít správně. Jeho pocit neštěstí mívám i já, takže jsem se do toho naplno vcítil. Je tu velmi silná myšlenka o tom, že vlastně sny jsou to nejdůležitější, co máme, protože právě díky nim dosáhneme spokojenosti a vyrovnání. Jsem nadšen a nebýt toho nedobrého začátku, dal bych plné hodnocení. Takhle jsem se už hodně dlouho nepřenášel mezi realitou, sněním a osobním egem. Styl oduševnělých postav a psychotické animace je výbornou formou vyprávění. (12.10.2013)