Le Bleu du caftan
Den blå kaftan
Modrý kaftan
The Blue Caftan
The Blue Caftan
Obsahy(1)
Mina a její manžel Halim provozují v Maroku obchod s tradičními oděvy – kaftany. Mina se stará o prodej, zatímco Halim kaftany s láskou k tradiční ruční výrobě šije. Manželství je šťastné navzdory Minině chatrnému zdraví a Halimově jiné sexuální orientaci, kterou Mina tiše toleruje. Trh ale tradičnímu řemeslu nepřeje, zákazníci na objednávky spěchají, a tak jsou Mina a Halim nuceni přijmout pomocníka. V okamžiku, kdy k nim nastoupí mladý, pohledný a učenlivý Youssef, se změní křehká rovnováha jejich vztahu, milostný trojúhelník se ale začne vyvíjet jinak, než by se na první pohled zdálo... Režisérka Maryam Touzani vypráví svůj příběh se stejnou pečlivostí, neuspěchaností a láskou, s jakou Halim šije svoje kaftany. Její druhý film po úspěšném debutu Adam (uvedeném v Cannes v sekci Un Certain Regard 2019) přináší empatický pohled na v Maroku tabuizované téma homosexuality, ale i svébytnou obhajobu instituce manželství. (Artcam Films)
(více)Videa (4)
Recenze (19)
Touzani se na ploše dvou hodin daří trpělivě vykreslit složitá citová hnutí, jimiž jsou všechny postavy zmítány. Prostředí trochu připomíná chválenou Nit z přízraků, režisérce se však daří být svým postavám o něco blíže než Paul Thomas Anderson, díky čemuž je citlivá observace nenápadných gest a pohledů emočně silnější a netrpí odtažitostí. „Kaftan musí odolat zkoušce času,“ popisuje Halim vrchol svého krejčovského umění, zároveň však není pochyb o tom, že hovoří i o svazku s milovanou osobou. Oceňuje Minu za její drzost a průbojnost kombinované s chápavostí, ona si ho zase váží za oduševnělost i důsledné pohroužení do zapomínaného řemesla. O jejich lásce, přestože poněkud netradičního charakteru, nemůže být pochyb. Více zde. ()
Něžně zpracované téma. Zajímalo by mě, jestli ho někdo v Maroku uvidí… První film, ve kterém se manželský vztah dvou lidí nedegraduje na formální kus papíru a osobní neštěstí (byť v evropských a amerických filmech, kde je žena “diktátor” a muž homosexuál, se tak děje…). Překvapivá obhajoba manželství a (jako) uměleckého řemesla. ()
Ja veľmi nemusím tieto homosexuálne filmy aj napriek tomu, že proti týmto ľuďom nič nemám. Každopádne ale tento snímok sa nesie na akejsi vlne melanchólie, monotónnosti a dejovej rozvláčnosti, ktorá až tak nenudí a ktorá neponúka nejaké explicitne sexuálne scény, z ktorých by mohol byť divák jemne pohoršený. Je to príbeh o láske a pokore, ktorá sa nesie celým filmom a nežným "kaftanovským" spôsobom pripomína, čo je pre človeka v živote dôležité. Keby to bolo o niečo živšie, pridám aj štvrtú hviezdu. 65 % ()
Druhý celovečerní snímek marocké režisérky Maryam Touzani se odehrává v její rodné zemi, kde manželé Mina a Halim provozují obchod s oděvy – kaftany. Halim šije komplikované vzorce vlastnoručně a k práci přistupuje s láskou a trpělivostí, jaké charakterizují i výpravu tohoto procítěného a emocionálně silného filmu. Svou ženu sice Halim hluboce miluje, ale sexuálně je odjakživa přitahován muži, což se snaží pro své a později i manželčino dobro skrývat. Film plyne pomalu a soustředěně a vazby mezi postavami posiluje tichými záběry na to, jak si vzájemně vyměňují pohledy nebo se letmo dotýkají. Mladému a pohlednému učňovi Youssefovi Halim imponuje a vzniká milostný trojúhelník, který ale nerozvíjí motiv nevěry, nýbrž různých podob lásky a náklonnosti. Maryam Touzani neznázorňuje otevřenou sexualitu a spoléhá se na to, že se plně vcítíme do kůží protagonistů a především Halima, jehož stoická a ryzí osobnost je rozpolcena mezi pracovní vášní, sexuálním chtíčem a láskou k Mině, která těžce onemocní. Modrý kaftan je výpověď o zanikání tradičních řemesel v době a v zemi, které stále nepřejí netradičním lidským svazkům. Jde o snímek, jemuž musíte naslouchat a přizpůsobit se švům jemné střihové skladby, a budete odměněni štědrou dávkou přirozených emocí. Osobně mě už dlouho žádný snímek takto důkladně „nevyždímal“. ()
Decentní, pěkně natočené a lidsky příjemné vztahové drama. Ale příliš jednoduché (jakmile jsou rozdány karty, je všechno jasné) a nekonfliktní na to, aby muselo trvat ke dvěma hodinám. Asi by mě trochu obměkčilo, kdyby se větší část děje odehrávala v exteriérech, aby si člověk užil krásy medíny marockého města, ale dějově se to fakt dalo zvládnout v osmdesáti minutách. (56th KVIFF) ()
Reklama