Soumrak

,,Mohu být bezvýznamný, ale pořád jsem samuraj“.... Samurajská romantika, ale i westernová poetika provází příběh o rozcuchaném a ušmudlaném samuraji. SOUMRAK je terčem posměchu, je chudý, má dvě dcery a senilní matku. O ženský přemýšlí ,,jako o snu, který nikdy nevybledl“. Jeho problém (a problém celýho filmu) je, že než se vymáčkne, přijde málem nejen o lásku, ale i o život. Film si dává záležet, aby ukázal onu japonskou podřízenost, smysl pro dodržování hierarchie ve společenském postavení a předvedl, jak se žilo pár let před občanskou válkou, v době hladomoru na hradě v klanu. Necítím z toho poetiku samurajských filmů. Spíš Ameriku. A čekám ¾ filmu, až se půjde bít na život a (překvapivě....) na smrt. Konečně bude bitka!.... ,,RÁD BYCH SI S TEBOU POPOVÍDAL. POSAĎ SE. VENKU JE HEZKÝ DEN.“... Ach jo.... Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zjistím, že na slepici v Japonsku můžu volat stejně jako doma. (Ne, jméno manželky to opravdu není..) 2.) Chystám se založit samurajskou osadu. 3.) Jsem dobrej s mečem, ale je těžké se mnou vyjít. (A taky trochu chlastám.) (ten meč je důležitější...) 4.) Nechápu, proč si má samuraj, kterej dělal všechno dobře rozříznout břicho. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (07.03.2011)

K Súmraku som pristupoval s miernou skepsou, bál som sa totiž, že sa nebudem vyznať v historických reáliách a postupne sa budem strácať v postavách a historických súvislostiach, určených iba japoncom. Súmrak je ale prístupný úplne každému (aj Ekvádorcom), pretože je príjemne doslovný, všetky informácie a politické súvislosti sú nám podávané postupne, aby sme sa v nich vyznali a nakoniec máme super pocit, že sme sa dozvedeli toho o živote a politike v Japonsku druhej polovice 19teho storočia rovnako, ako z nejakého dokumentu. Navyše dramatický príbeh samuraja a jeho dilemy sú ako stvorené pre filmové plátno a pre filmové ocenenia, takže tieto dve zložky sa skvelo doplňujú v harmonický celok, ktorý narúša iba voiceover Seibeiovej dcéry, ktorá celý príbeh rozpráva, aby ho nakoniec musela dorozprávať úplne celý v zmysle o tri roky neskôr. Asi tým chcel režisér zostať verný knižnej predlohe, lenže tam sa mal práve od nej odkloniť a byť viac filmový. Film mohol byť vzhľadom na svoju komornosť aj o nejakých 15 minút kratší, nuda sa ale nikdy v žiadnom prípade nedostavila. Prekvapuje ma, že sa nedostal vzhľadom na oscarovú nomináciu do našich klubových kín. Podľa akého kľúča sa potom klubové snímky k nám dostávajú? Vyťahovaním lístkov z klobúka? (10.03.2013)

Soumrak zčásti dělá pro bájné samuraje to, co Nesmiřitelní pro pistolníky divokého západu - ukazuje, že samuraje nedělá samurajem meč v srdci a krev na rukávech, ale především odpovědnost, úcta, morálka a láska k moudrosti a rodinným hodnotám. Seibei, ač bývalým instruktorem v šermířské škole, by raději byl rolníkem a celé dny dřel na poli pro svou rodinu, než aby předváděl svůj talent, jenž mu byl nepochybně dán... Soumrak je film táhlý, skromný jako jeho hlavní postava, poučný (skoro) jako Akira Kurosawa a navzdory své civilnosti a bídě také vznešený. Škoda, že k tomu nebyl i více výraznější a/nebo záživnější... 7/10 (23.01.2010)

Po letech útlumu a určité tématické stagnaci v 70. a 80. letech, způsobené nástupem televizní masové zábavy, znamenají léta 90. pro styl chambara oživení a návrat k silným tématům, typickým pro zlaté období let 60. Pro čerstvě ovdovělého samuraje (Hirojuki Sanada - Poslední samuraj, TV seriál Ztracení) není smyslem života zákon bušido (cesta válečníka), ale právě jeho rodina. Ačkoli se z těchto důvodů vyhýbá všem možným soubojům, musí nakonec podstoupit svůj životní souboj s dosud neporaženým soupeřem (skvělá role slavného tanečníka a choreografa Mina Tanaky). (07.10.2011)

Neuvěřitelně nádherný příběh samuraje, který se potýká s mnoha problémy, snaží se být zodpovědným otcem, nemá manželku, protože mu zemřela a občas je okolí pro posměch. Celý svůj tvrdý úděl snáší bez výčitek či sebelítosti, štěstí nachází ve svých dvou dcerách. Z počátku filmu o něm nikdo v okolí netuší, jak výborný šermíř je. Když se dostane do nevyhnutelné konfrontace, seřeže protivníka dřevěným mečem ... Od té chvíle je na něj pohlíženo již jinak, ovšem jen z toho pohledu, jak jeho schopností využít ... V ničem ve svém životě necítí nepřekonatelný problém, jeho prioritou je jeho rodina. Jedinné, čeho se nejvíce bojí je paradoxně smrt eventuálního protivníka v boji. V poslední části filmu je však donucen již s pravým mečem zasáhnout v zabarikádovaném spuchlém domě nepřemožitelného šermíře. V té chvíli vidíme jeho neuvěřitelný vnitřní boj a vzdor vůči tomu, co se může a má stát. Co je pro něj horší? Bude jeho rodina bez otce? Nebo musí prolít cizí krev, vzít někomu život, někomu, koho ani neznal? Absolutně DOKONALÉ drama, které do 3/4 stopáže stojí na neuvěřitelném hereckém výkonu bývalého akčního béčkaře Henryho Sanady, ve finále se pak nádherný film změní až v horrorové drama, kdy se ve stuchlém domě setkává jako by s vlastním svědomím, bolestí, temnotou a vnitřní samotou, která je zhmotněna vyšinutým popíjejícím samurajem, který si chce povídat ... V tu chvíli se dá atmosféra vyloženě krájet, divák ani nedutá a s bázní sleduje, co se může každou vteřinu stát a jak film dopadne. Musím uznat, že od chvíle kdy je donucen k souboji jsem měl oči plné slz. Ve finále filmu jsem brečel jako malé dítě ... Úžasně zpracovaný film se pomalým tempem nese a postupně graduje. Henry Sanada dokazuje jak svoji stále neuvěřitelnou fyzickou průpravu (ale o souboje ve filmu vůbec nejde), tak zejména umění herectví. Zřejmě nejlepší seriozní japonský film, jaký jsem zatím viděl ... (13.02.2009)