Pět ďáblů

Komentář obsahuje spoiler. Tyjo, já bych fakt rád viděl seriózně hororově zpracovanej námět, jak dítě z budoucnosti terorizuje v minulosti homosexuální partnery svých rodičů, aby dostalo šanci se narodit! To by mělo fakt potenciál. Bohužel tento motiv je v Pěti ďáblech jen lehce naťuknut a nikdy nedojde plnohodnotného naplnění. Film je ve výsledku málo žánrový a fantaskní na to, aby mě uspokojil jako žánrovka, ale zároveň příliš fantaskní a ulítlý na to, abych jej bral jako vážně míněné drama a napojil jsem se na postavy. (56th KVIFF) (10.07.2022)

Pět ďáblů jsou chytlavou žánrovou podívanou a v námětu rozhodně bylo našlápnuto i na solidní a osudový thriller, ale skončilo to bohužel někde na půl cesty, jak kdyby tvůrci zahodili vyšší ambice a spokojili se s bezpečnými mantinely rodinného melodramatu. Jinými slovy, místo toho aby to ve finále pořádně udeřilo na všechny struny, spíše to potichoučku vyšumí do prázdna. A je to dost škoda. [KVIFF 2022] (12.07.2022)

Adèle Exarchopoulos mám rád a o tomhle filmu jsem věděl z jejího Instagramu ještě dřív, než jsem zjistil, že poběží ve Varech, v jehož letošní bídné nabídce to byl jeden z mála filmů, jenž jsem měl skutečně chuť vidět - abych nakonec stejně otráveně zjistil, že zas takový zázrak to není, a spíš to šlo mimo mě. Necelých 100 minut délky mi přišlo ještě únosných a na Adèle Exarchopoulos se kouká jako vždy více než dobře, ale to, se dělo kolem její dcery, mi bylo spíše protivné, a v některých momentech jsem to asi nepochopil. Režisérčin celovečerní debut mě před 4 lety oslovil víc. (12.08.2022)

Pět ďáblů je vlastně docela bejkárna. V jednu chvíli se to tváří jako hororové drama, nakonec to sklouzne do jakéhosi podivně romantického filmu. Mysteriozní linka je v tomhle provedení spíš jedno velké WTF, co po nějakém hlubším rozebrání nedává moc smysl. Nedá se tomu upřít hezká kamera a působivé scenérie a Adèle Exarchopoulos uhrančivá v obou polohách, jako sexy gymnastka i jako matka od rodiny. (10.11.2022)

Pět ďáblů lze číst jako metaforu o šestém smyslu dětí, které jsou schopné vycítit věci, jež dospělým zůstávají skryté, i jako zamyšlení nad zacyklenými lidskými vztahy, jež nelze racionálně zkrotit. Můžeme si s partnerem pořídit dítě, které nadevše milujeme, ale to ještě neznamená, že jsme si vzájemně souzeni a musíme spolu zůstat až do smrti. Film sice stylisticky nevybočuje k experimentům, které představa časových návratů vyvolaných čichovými reakcemi přivolává, ale podává vtahující příběh jedné zdánlivě obyčejné rodiny, jejíž členové dostávají díky lehce fantaskním událostem druhou šanci. Závěr je interpretačně bohatý a Léa Mysius pracuje s nadpřirozenými motivy i humornými vložkami zcela přirozeně a účelně… Byl jsem po celou dobu příjemně vtažen a zdaleka ne jen zásluhou Adèle Exarchopoulos, do níž jsem se zase jednou po Životu Adele stačil pětkrát zamilovat a třikrát jí propadnout. Zraje jako víno. (03.07.2022)