Deset malých černoušků

Taťjana Drubič je pre mňa herecký zjav tohto filmu na takej úrovni, že sa divím, že nehrala vo viacerých lepších a známejších filmoch. Film ako taký ponúka len málo mysteriozity, viac sa reční o nezmysloch, teda aspoň pre mňa o nezmysloch. Tiež paradoxné, že Sovieti toto neskúsili narozdiel od iných filmov umiestniť do svojho prostredia a kultúry, myslím, že kvôli toľkým vrahom aj poznám odpoveď prečo nie alebo minimálne prečo nad tým ani neuvažovali. Záverečné slová ma nadchli, aj keď neviem, či v dobrom alebo zlom, skrátka šokovali, aj keď toto slovo nerád používam. Avšak tie myšlienky, či reči, už si nepamätám, na záver, ktorými k tomu prišlo v tej rekapitulácii pre divákov, sú pre mňa trochu nepochopiteľné. Hľadanie vraha vo vlaku s Poirotom mi prišlo zaujímavejšie než toto dejovo, motívmi, príbehmi, konverzáciami a podobne, ale zlý film to nie je, avšak iba taká kriminalistická zaujímavosť. (20.03.2015)

Místo promyšlené hry kočky s myší klade tahle sovětská verze důraz na pocity viny. Psychologický exkurz od thrilleru však ve výsledku ničemu neškodí. Pomalé propadání postav do beznaděje a uvědomování si vlastní nelidskosti dává černouškům příjemně depresivní tvář. Celkově dobrý dojem mi však pokazila přece jen nižší míra rafinovanosti v provedení jednotlivých vražd či spíš jejich provádění, tedy ne jak, to bylo dáno předlohou, ale jak jak, což znamená, zda se to takhle vůbec mohlo odehrát, aniž by byl pachatel odhalen. Do rozborů o jak jak jak už se pouštět nehodlám, to jsem přijal jako fakt. Závěrem bych už jen rád vyzvedl ňadro Taťjany Drubičové, jenž se nějakým nedopatřením, navíc v roce 1987 a v sovětském filmu, odhalilo. Bylo odvážné! (25.01.2017)

Dlouho se mi nestalo, že bych se po zhlédnutí nějakého filmu večer bála doma v bytě. Ale toto sovětské zpracování slavné detektivky má takovou atmosféru tajemna, strachu a bezvýchodna, že nelze s jeho závěrem jen tak vydechnout a přeladit do pocitu bezpečí, kdy by vás ani nenapadlo lekat se vlastního stínu či zaskřípění dveří. (02.01.2013)

Díky vynikajícímu dabingu z ještě téhož roku (Zahajský, Moravec, Sejk, Cupák, Krbová, Županič a další) velmi velmi dobré. Přesto je u mě výš Pollockova adaptace, se známějšími herci a přeci jen zajímavějším koncem (nejsem čtenář A.CH., takže je mi putna, jak moc se filmaři drží nebo nedrží předlohy). (01.12.2012)

Knižní předlohu jsem nečetl, ale teď toho docela lituju. Protože jde o naprosto brilantní detektivku a mít možnost si ji přečíst před zhlédnutím filmu, mohlo jít o jednu z mých nejoblíbenějších knížek. Od odtajnění zločinů jednotlivých "černoušků" mě to neskutečně chytlo a pustilo až na konci. Něco tak napínavého, skvělě promyšleného a atmosférického jsem dlouho neviděl. Občas mi sice, nevím sám proč, vyvstala vzpomínka na detektivní parodii Vražda na večeři a já si říkal, jestli to nedopadne podobně "fantasmagoriálním" způsobem, ale nestalo se tak. Můj typ na vraha sice nevyšel (i když jak se to vezme), ale dostalo se mi jistého zadostiučinění, protože mně byla ona "situace" podezřelá a chvíli jsem nad ní přemýšlel (o to více oceňuju promyšlenost příběhu, který mě nenápadně ukolébal s uspokojením "jenom se ti to zdálo divné" :-) ). Přestože mi výsledná pointa na malou chvíli vadila, brzy se přede mnou ospravedlnila reálným vysvětlením a přesvědčila mě o své kvalitě a vlastně celého snímku. Dávám jasných 5* a tento detektivkový skvost všem vřele doporučuju. (19.11.2011)