Reklama

Reklama

Čas opilých koní

  • Írán Zamani barayé masti asbha (více)

Obsahy(1)

Celovečerní debut Bahmana Ghobadiho, režiséra oceňovaného filmu Želvy mohou létat (2004), vychází z jeho krátkometrážního dokumentu Žít v mlze (1999), který získal několik cen na mezinárodních festivalech. Název dokumentárně stylizovaného snímku poukazuje na bizarní reálii týkající se života na hranicích Íránu a Iráku. V hraničních horských oblastech Íránu je počasí natolik nehostinné, že i tažná zvířata dostávají alkohol, aby vůbec fungovala. Režisér do daného prostředí zasadil realitou inspirovaný příběh o těžkých životech dětí z kurdské rodiny. Po smrti rodičů přechází starost o mladší sourozence na dvanáctiletého chlapce. Jeho tělesně postižený bratr potřebuje operaci, kterou ale mohou provést pouze v sousedním Iráku. Tak se děti vydávají na tvrdou pouť přes hory. Sugestivní snímek o rodinné pospolitosti navzdory krušným podmínkám získal dvě ceny v Cannes. Natáčelo se v reálném prostředí a hlavní i vedlejší postavy příběhu ztvárnili neherci. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (53)

MissJ 

všechny recenze uživatele

Působivý film se silnou výpovědí. Íránci zvládají podobná témata na jedničku. Přesto ho za sebe mohu ocenit spíše nižším hodnocením. Nemůžu se ubránit dojmu, že v některých scénách už Ghobadi moc tlačí na pilu a určité okolnosti opakuje a zdůrazňuje na můj vkus příliš - čistě můj problém. Na íránských filmech oceňuju jejich opravdovost; u většiny z nich mám pocit, že herci své role ani nehrají, že takoví jsou i ve skutečnosti (což u naturščiků platí asi téměř stoprocentně). Nikdo nemá tak talentované dětské "herce" jako Írán. Kluk v roli nejstaršího sourozence nuceného předčasně dospět, opustit školu a stát se hlavou rodiny, mě úplně odzbrojil. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Možná to na mě působilo ještě autentičtěji, než Želvy mohou létat. Vždycky u takových filmů cítím naprostou beznaděj a bezmoc, protože i kdyby člověk nakrásně chtěl, tak s tímhle stávajícím systémem nic nezmůže. Ano, byl to jen film, ale já věřím, že ve skutečnosti to je možná mnohem horší. Třeba takového Mahdiho si nikdo nevymyslel, kde záběry na něj byly srdcervoucí a jeho krásné oči mluvily za všechno. To celé umocněné nehostinnou krajinou k žití, kde je slyšet z dálky střílení a kolem neustálé nějaké nástrahy, včetně min. A to nemluvím o mulách, kterých mně bylo tak líto, že jsem musela chvílemi použít rychloposuv. Myslím si, že každý soudně přemýšlející člověk, který uvidí tenhle polodokumentární snímek z kurdského prostředí si uvědomí, že bychom si měli vážit i toho možná někdy mála dobrého co máme, včetně toho, že bydlíme třeba tady v Čechách. ()

Reklama

misterz 

všechny recenze uživatele

Krása je pre tento film neznámym pojmom. Snímok, kde sú všetci škaredí a kde sú škaredé aj všetky zvyklosti, tradície a obyčaje, ktoré týchto nešťastníkov spútavajú v akejsi nešťastnej alegórii na život. Príbeh je síce veľmi jednoduchý, ničím zvláštny a s predčasne useknutým koncom, no obsahuje obrovskú pridanú hodnotu v podobe drsného obrazu života bežných ľudí kdesi na iránskej vysočine. Mne ako divákovi nezostáva nič iné ako dúfať, že v prípade ak by som sa mal ešte niekedy niekde narodiť, tak že to nebude práve tam.... prosím len to nie. Slabší nadpriemer. 70/100 ()

GilEstel 

všechny recenze uživatele

Tohle je prostě jiný svět. Pro Evropana středověk, pro obyvatele Íránu každodenní realita. Děti starající se sami o sebe, marně snažící se najít práci nebo prostředky pro studia. Přes hory tahají na zádech staré pneumatiky, kterých máme v Evropě plné skládky a nemůžeme se jich zbavit. U nich je to pomalu poklad. Je zajímavý, že muslimům sice Korán zakazuje chlastat alkohol, ale do těch svejch mul to lejou jak benzín do nádrže. Tradiční kšeftování se sňatky, kdy se místo věna chtějí zbavit retardovanýho sourozence a když ho druhá strana nechce, dostanou na oplátku alespoň mulu. Film jako takový nic moc, ale je to pravdivá výpověď, která nám jasně ukazuje, že krom toho našeho poklidného evropského světa, jsou zde i další světy, kde to lidé mají mnohem těžší. Až si zas budou lidé u nás stěžovat, že tu všechno stojí za hovno, můžu je s klidem odkázat na tento film. Skutečně si můžeme vážit světa, ve kterém žijeme. 69% ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Musím otevřeně přiznat, že jsem se notně vytrápila, pocitově velmi nepříjemná věc, klepavá kamera mi dala zabrat, není to ani film, ani dokument a já tak nějak nevím... Na jednu stranu je mi jasné, že dané životní podmínky jsou hodně drsné, dítě, které je nuceno převzít zodpovědnost za všechny sourozence, chodit do práce (místo do školy), k tomu horská lokalita je sama o sobě náročná na přežití (či pro život). Na stranu druhou nám tvůrci naservírovali rodinu, která přišla o matku při porodu nejmladšího dítěte, vzápětí ztratí otce, mají těžce nemocného/postiženého bratra, v kombinaci s tím, že nemají zimní oblečení/bundy, rukavice, čepice, nabyla jsem dojmu citového vydírání. Chápu tvůrcův záměr, přesto se nedokážu, neumím oprostit od výhrad... ()

Galerie (4)

Zajímavosti (1)

  • Díky uvedení snímku na mnoha mezinárodních festivalech režisér přispěl ke zlepšení veřejného povědomí o situaci v Kurdistánu, zároveň získal kontakty a prostředky k tomu, aby ve své záslužné misi mohl pokračovat. V roce 2000 za účelem natáčení dalších filmů o etnických menšinách žijících v Íránu založil produkční společnost Mij Film. (Zdroj: Letní filmová škola)

Reklama

Reklama