Salton Sea

''For the people who don't do drugs, or just do them occasionally, it's something that becomes your life, and you belong. You finally hit bottom and you know who you are, because you can't go any lower. When you find... a friendship that you wouldn't have found anywhere else. Still and all, there's a kind of intimacy with those that can go the distance. Sometimes you see the world so clearly... and you know just what to do, and just when to do it. Just what you should've done, and when you should've done it.'' (02.01.2011)

Začátek: Strašně tvrďácky se tvářící chlapík s očividně namalovaným tetováním očividně markýruje foukání do trumpety mezi očividně simulovanými plameny… a tak to jde celý film, kterému se nedá věřit ani nos mezi očima (pun intended), natož nějaká emoce nebo dějový zvrat (bóže, všimne si to kdejakého univerzitního prstenu a odrazu v zrcadle, ale neví to, jestli si to koupilo osmiranný nebo devítiranný revolver – jestli to měl být odkaz na Drsného Harryho, moc se nepovedl) a navíc se nemůže rozhodnout, jestli bude spíš Pulp Fiction, 8 mm nebo Trainspotting. Hvězdičky za mírnou zábavnost plus povedené jednotlivosti – historické vařičské okénko, slušnou (byť často neorganicky exhibující) kameru, Walk on the Wild Side, nosové pískání Medvídka Pú. (23.03.2016)

Táhlý děj, který si hraje na rafinovaný příběh s promyšlenou zápletkou, a tentokrát více než kdykoli jindy. D. J. Caruso není schopen přijít s novou myšlenkou a tak využívá ty již dávno zažité - množné číslo používám zcela úmyslně -, nulová překvapivost se tak postupem času stává hlavním důvodem u kolísání atmosféry a hlavně pozornosti diváka... snímek začínán nudit. Prvním schématem je snaha o vykreslení atmosféry bezmocnosti, klasické feťácké doupě, hlas vypravěče jakožto nejsnadnější způsob vysvětlení nastolené situace a samozřejmě příjemné filtry a hudba. Caruso však nebre feťáka jako neustáleného vypravěče a pracuje se snímkem jako s obyčejným kriminálním dramatem. V druhém schématu se seznamujeme s hrdinovou minulostí a je nám naznačováno, že tenhle příběh má více vrstev a vůbec není jednoduchý, zůstává však pouze u náznaků, které na mozkové receptory útočí jeden za druhým, braňme se. Třetí je známá cesta pomsty, která je příliš rafinovaná a hrdina diváka stále překvapuje svou rafinovaností a důvtipem, hraje si s ním stejně jako s předmětem své msty. Jenže opět je to pouze póza. Krom neustálého oblbování a předkládání 'starých známých principů' tak nemá Selton Sea nic co by nám mohl nabídnout. Vlastně ano, přihlouplého Medvídka Pů bez nosu a s legračním úsměvem. [TOP 19/7 69%] (29.03.2007)

Vizuálne veľmi pôsobivé. Val Kilmer dokazuje, že naozaj je výborným hercom (škoda, že nedostáva výraznejšie príležitosti) - a len tak na okraj je aj jedným z najnedoceňovanejších. Vincent D'Onofrio zase raz dostal úlohu úplného magora zvládol ju perfektne (a ten nos bol fakt nechutný). Film sa rozbieha veľmi pútavo, problém je, že v závere sa zmení zo zaujímavého filmu o drogovej závislosti vyvolanej traumou na niečo úplne konvenčnejšie. Niežeby záverečná pointa nedávala zmysel, len sa mi sem nehodila, pretože je príliš tuctová. Kvôli tomu som bol aj na vážkach s hodnotením - najradšej by som dal 3,5. Ale film bol výborne natočený, zahraný a aj tá pointa nakoniec mala hlavu a pätu, tak to zaokrúhlim vyššie... (23.06.2006)

Zpočátku nevýrazný film o feťácích s prvky černého humoru, který ale každým okamžikem postupuje v něco daleko většího, jak se postupně odhaluje minulost hlavního hrdiny. Z původně něčeho, kde jsem neviděl žádnou pointu, vznikl téměř perfektní thriller, který se pro mě s každým okamžikem přidaného kusu do této skládačky a odhalení zápletky stával stále lepší a lepší a už nějakou dobu jsem se tak nebavil, když přišly na řadu skvěle promyšlené zvraty, kterých tu tedy opravdu bylo požehnaně. A nakonec jedno velké plus za netradičního, potetovaného Kilmera, který se jako hlavní charakter povedl zřejmě lépe než všichni, které bych si v tomto pojetí dokázal představit. (16.03.2011)