Salton Sea

Tak na rozdíl od jiných filmů shodného ražení, mám tento velice rád. Hraje v něm Val Kilmer v době své největší slávy. Celkově má film takovou zajímavou atmosféru. V určitých pasážích jde o temné drama, jindy o černou komedii, jindy zase o tarantinovku. Žánr se přesně nedá určit, celkově ale film vyznívá velice komplexně a celkem slušně atmosféricky. PS: „Můžeš mi říct, co znamená zkratka JFK?“. To byla fakt dobrá scéna. (13.01.2014)

Myslel jsem si, že Val Kilmer neumí hrát a to nejen na saxofon. Salton Sea mě přesvědčil o opaku. Je to úžasná podívaná (hlavně scéna, kdy Val hraje na saxofon ať už na pláži nebo v pokoji, kde všude jsou plameny a scéna je zpomalená). Opravdu skvěle zvládnutý film s možná na první pohled komplikovaným scénářem. Ten však překvapí. I Méďovi Pů se to líbí ;-) (18.06.2004)

Film začíná a Val Kilmer hraje na trubku u ohýnku. Hmm příjemná atmosféra u táboráčku. Jenže pak si všimnete, že Kilmer nemá špekáček na klacku. On umírá a chce vám vyprávět svůj příběh. Příběh o tom jak se z trumpetisty stal feťák, jak se z milujícího člověka stala troska a jak se z manžela stal vrah. D.J. Caruso dokázal tento příběh skvěle odvyprávět se spoustou artových a vizuálních hrátek, kdy ho podpořil celý herecký sbor, kameraman i hudba (chválím motiv z Diabla), ale to vše by mu bylo málo platné, kdyby film nestál na kvalitním scénáři s chytrou pointou. Za zmínku stojí roličky Dannyho Trecha a Luise Guzmana. Nejlepší byl ovšem Medvídek Pů:-) Za kilo můžete v Levných knihách dostat skvělý zážitek. (22.06.2007)

Ve skládance životních událostí hlavního hrdiny směřuje děj film k nevyhnutelnému finále. Po tragické události ve svém životě pálí za sebou všechny mosty, zbavuje se své identity, upadá na nejšpinavější dno mezi dealery drog a se starým životem ho pojí jen starý kufřík a vzpomínky. Tak to alespoň vypadá na začátku filmu. Později divák zjišťuje, že je svědkem promyšleného plánu cesty za pomstou. Abych řekl pravdu, tak film mi moc nesedl. V některých chvílích jsem měl pocit, že sleduji jen pokus o nějaký černý vtip. Zejména některé nepříliš povedené mikropříběhy ze života feťáků působily jako pěst na oko (magor s harpunou, nebo příprava jakési loupeže čehosiho v laboratoři). A po takové rádoby humorné vložce následuje pád do totální deprese a bezvýchodnosti. Přesto dávám poměrně vysoké hodnocení, kterým oceňuji zejména herecké výkony a bravurně ujeté charaktery vesměs všech postav. (19.02.2006)

Táhlý děj, který si hraje na rafinovaný příběh s promyšlenou zápletkou, a tentokrát více než kdykoli jindy. D. J. Caruso není schopen přijít s novou myšlenkou a tak využívá ty již dávno zažité - množné číslo používám zcela úmyslně -, nulová překvapivost se tak postupem času stává hlavním důvodem u kolísání atmosféry a hlavně pozornosti diváka... snímek začínán nudit. Prvním schématem je snaha o vykreslení atmosféry bezmocnosti, klasické feťácké doupě, hlas vypravěče jakožto nejsnadnější způsob vysvětlení nastolené situace a samozřejmě příjemné filtry a hudba. Caruso však nebre feťáka jako neustáleného vypravěče a pracuje se snímkem jako s obyčejným kriminálním dramatem. V druhém schématu se seznamujeme s hrdinovou minulostí a je nám naznačováno, že tenhle příběh má více vrstev a vůbec není jednoduchý, zůstává však pouze u náznaků, které na mozkové receptory útočí jeden za druhým, braňme se. Třetí je známá cesta pomsty, která je příliš rafinovaná a hrdina diváka stále překvapuje svou rafinovaností a důvtipem, hraje si s ním stejně jako s předmětem své msty. Jenže opět je to pouze póza. Krom neustálého oblbování a předkládání 'starých známých principů' tak nemá Selton Sea nic co by nám mohl nabídnout. Vlastně ano, přihlouplého Medvídka Pů bez nosu a s legračním úsměvem. [TOP 19/7 69%] (29.03.2007)