Pokrevní bratři

Obrovské překvapení. O tomto filmu jsem v životě neslyšel, doporučil mi ho až kolega Coldrexx, a o to víc jsem z něj nadšen. Tarantino styl je očividný, ne sice tak k dokonalosti vybroušený jako u samotného Quentina, ale přesto skvěle funguje. To znamená vysoká kadence hlášek, spousta krve, divný postavy ... z nichž vyniká geniální agent FBI. Už dlouho mě nějak film takhle nezaskočil, už dlouho jsem se tak nenasmál. Paráda. (28.10.2010)

Veľmi slušný rozjazd (kombinácia Ritchieho & Tarantinovskej poetiky) sa postupne režisérovi dejovo rozpadá a dopredia naneštastie každou minútou vystupuje čoraz väčšia nútená vykonštruovanosť samoľubého formálneho experimentovania brutálneho videoklipového razenia, čím s blížiacim sa záverom prerastá počiatočná sviežosť a hravosť v opakujucú sa nudu. Záverečné moralizovanie s evidentnou snahou o hlbší významový presah to celé ešte len zhoršuje, čo je škoda, pretože film obsahuje viacero zapamätania hodných scén (jednoznačne vedie tá s mačkou) a skvelý výkon W. Dafoea. (04.10.2004)

Hrozná maximální pecka! Opravdu jsem nepředpokládal, že někdy znovu zažiji onu euforii (zvláště po desítkách viděných akčních filmů napříč zeměkoulí), ten pocit a 100%ní uvědomění si, že jsem právě viděl jednu z nejlepších akčňáren! Naposledy se mi tohle stalo u výnikajícího masterpiece Johna Woo Tváří v tvář, a teď, po téměř deseti letech znovu! Prostě: zpomalovačky, cool hrdinové, ještě více cool pohledy, totálně nabušená efektní kamera při samotném fireshootingu, "fuck" za každým druhým slovem, tuna černého humoru... to všechno dělá z tohoto snímku něco jedinečného, a vlastně bysme měli být rádi, že ne všechny akční výplachy jsou natáčeny s podobnou zručností a stylem. Pocit slasti by pak byl po podobném nezvyklém zážitku, jakým Boondock Saints byli, o něco menší, všednější... Jediná malinkatá výtka směřuje na adresu absence polonahých dívek, i když ony by mezi smrtící duo irských bratrů vlastně moc nezapadly. Vše navíc vynahrazuje nejlepší "teplá" role v historii v podání skvělého Willema Dafoe. Poslední slova? Fanouškům žánru DOPORUČUJI a těším se na dvojku (zase po deseti letech!). (01.06.2009)

Tento nenápadný snímek, by klidně mohl tvořit volnou trilogii s oběma gangsterskými filmy Guye Ritchieho (Snatch, Lock, Stock..) Na rozdíl od nich má však něco navíc. Přestože se jedná o komedii, nutí diváka přemýšlet o tom, jestli na tom něco není, vzít si spravedlnost do vlastních rukou. Oproti Ritchieho filmům má však něco navíc. Williama Dafoa. Ten jde do své role naplno, a každou scénu ve které se objevuje si krade pro sebe. Čemuž napomáhá i režisér tím, jak geniálně si umí poradit se sekvencemi, kdy je Dafoe na místě činu a vyšetřuje vrařdy. Poslech opery, či promítání přestřelek přímo do vyšetřování jsem zatím jinde neviděl a působí to vskutku osvěžujícím dojmem. (26.05.2008)

MACHO GRANDE SMILE. Bratstvo Írskych svätých samovoľne zoslané z nebies ako smrtiaca hrozba pre kriminálnikov toho či onoho ghetta. Pestrým zbrojným arzenálom čistiaca čata (+ nový člen) čistí bez ohľadu na rasu, vyznanie aj človečenstvo (mačka). Dočasný neprajník, homosexuál/detektív si s nimi nevie rady a čelom búcha o najbližšiu stenu. Je to taký rádoby efektný správňácky manifest, ktorý sa svojími okázalými akčnými sekvenciami (slowmotion samozrejme nemôže chýbať) až moc chce podobať Rodriguezovi a snahou o teatrálnu absurditu sa strká do zadku Tarantinovi. Pobožná revenge ilúzia za pár šuntov, ktorá zaujme v dvoch troch bodoch (Put cat to death, Willam Dafoe, ???), ale inak je len srandovnou pif-paf strieľačkou na vyplnenie predpolnočnej medzery v TV. (08.03.2010)