殺人拳２
Return of the Street Fighter
Recenze (11)
Druhý díl "Street Fightera" se bohužel vyznačuje naprosto nulovým dějem a neuvěřitelně odfláklým scénářem ... Ve filmech tohoto druhu to sice nebývá nijak zvlášť na škodu, ovšem tady je děj opravdu nula a chvílemi jsem ani nechápal, co mají jednotlivé scény a pasáže společného a jak podivně na sebe navazují. Na druhou stranu Sonny Chiba je zde opět v naprosto špičkové formě a opět řeže desítky, snad kompletně celou stovku nepřátel hlava nehlava. Naprosto úžasná je scéna v solárku! Osobně jsem měl dojem, že krve a "fatalit" ubylo, Tsurugi již není takový parchant, více se přesunul do polohy kladného hrdiny-mstitele. Ovšem je zde jedna fatalita a ta naprosto vystačí za všechny v prvním dílu!! To je opravdu bomba a nechápu, jak v roce 1974 mohli filmaři s něčím takovým přijít (i když u utrhnutých koulí v prvním díle jsem taky nevěřícně kroutil hlavou). Stejně jako u prvního dílu musím konstatovat, že tady jsou pokládány další základy moderních akčních a bojových filmů obecně. Některé scény objevující se v tomto filmu jsem viděl postupně v nespočet variantách v akčních filmech až do dnešní doby. Bohužel, příšerný scénář vadil tentokrát i mě, proto to není za plný počet. Ovšem akce si užijete až až ... ()
Pokračování zjevně šité horkou jehlou - vždyť bez flashbacků a "dokumentárních" představení karate má celá podívaná jen něco přes hodinu. Příběh stěží dává smysl a ubylo i krvavých soubojů, které první film posouvaly aspoň o jeden kvalitativní stupeň nahoru (gore tentokrát působí přehnaně, až sebeparodicky, viz gigantické oční bulvy). Naopak atmosféra je tady ještě zlověstnější a pointa jinak výborné scény v sauně, vzhledem k japonské minulosti ve druhé světové válce, značně zpochybňuje morální kredit filmových tvůrců. ()
Druhý pouliční bojovník se silně přiblížil hongkongské produkci té doby, jinými slovy Shaw Brothers hadra. Inscenované potyčky a izolované scénky marně se snažící navodit zdání dějové spojitosti, pro fanouška nic neodpustitelného, samosebou. Soubojů sice houšť, nicméně Tsurugimu trochu pohasla aura sráče a už si rozhodně neuzurpuje takovou pozornost, jak by bylo záhodno, prostě vyměkl a ani časté flashbacky k prvnímu dílu na tom nic nemění . Tam kde jednička sázela na vykreslené a rozmanité charaktery jeho soupeřů, dvojka volí buď hromadné mely s "nikdoži", případně rozličné chladné zbraně od tyčí po nunčaky, které však opět třímají oni nepamětihodní "nikdožové". Za pozornost stojí jen jeden, záporák se slavíkem místo hrtanu, starý známý Shikenbaru z prvního dílu, avšak i ten přihřívá tuhle vceku vlažnou akční polívčičku jen velmi jemně. Dočkal jsem se však i nějaké té krve a jedné vypečené chuťovčičky, a tak odpouštím i jednoho z nejsměšnějších mafiánských bossů, co jsem kdy viděl, a vyvěšuju vcelku spokojenou a nezávadnou trojku. ()
Dvojka klasicky slabšia. Opäť však môže stavať na masakrálnom Čibovi, ktorého súbojové kreácie sú znova parádne. Už len si zvyknúť na jeho krivé grimasy. Opäť nechýba pár gore scén - napr. vytrhnutie hlasiviek z tela či veľmi úsmevné vyskočenie očných pingpongáčov (je zachytené aj v galérii). Zápletka je z radu tých slabších, v podstate sa čaká iba na súboje a tých je dostatok, takže spokojnosť. ()
Ze začátku se mi to tolik nelíbilo - příběh je jakýsi zmatečný, Sonny není takovej tvrďák a i bitky se mi moc nepozdávaly. Jenže postupně to nabere tempo (ikdyž příběh je pořád stejně pošahanej, ale čert ho vem), končetiny i celá těla začnou lítat vzduchem a Sonny to kosí doslova po desítkách. Jako bombónek si občas nechá finální úder, kterým navnadí tu správnou gore strunu. O trochu slabší než jednička, ale pokud přežijete nemastný začátek, nebudete litovat! Na Sonnyho šklebech začínám být závyslý :) ()
Galerie (4)
Photo © Toei Company
Reklama