Anglický pacient

Tenhle film na mě působí jako jakýsi prequel k Návrat do Cold Montain (který se mi opravdu líbil). Aby ne, stejný režisér, podobný příběh a skvělé obsazení. Nicméně tohle je další případ toho, kdy stopáž filmu ublížila a to hodně. Navíc, ne, že bych chtěl nějak hanit výkon Juliette, ale nechápu, kde zrovna ona vzala Oscara. U Kristin Scott Thomas bych to pochopil, ta hrála naprosto senzačně, ale nevím, na ploše, kterou tyto dvě dámy měly, na mě zapůsobila více Kristin. U mužů u mě vede fenomenální Fiennes (taktéž škoda, že zrovna on nedosáhl na Oscara), za ním Dafoe, pak Andrews a Firth. The English Patient je krásný romantický film, o tom žádná. Ale kdyby se zkrátil o takovou půlhodinku, byl by to i dokonalý romantický film. 80 %. (23.11.2010)

Celkem zklamání, válečné filmy právě nemusím, a i když je zde válka v podstatě jen kulisou, bohatě stačí na to, aby mě to trochu otrávilo. Přičtěte k tomu mou averzi k dlouhým filmům (přece jen, výjimek jako Pán prstenů nebo Titanic je málo, od čeho by to taky byly výjimky, že) a to, že jsem se po většinu doby celkem nudil. Ovšem všimněte si, jak se namaskovaný Fiennes podobá roli, kterou bude hrát za deset let - přípravu na Voldemorta vzal vážně od podlahy:-). (07.04.2008)

V čem je kouzlo tohoto filmu? Je milion a jeden odpůrce, který tvrdí, že jde o kravinu která nemá obdoby. Je tu milion a jeden člověk, který se rozpláče po skončení tohoto filmu a ještě mnoho let na něj bude vzpomínat jako na něco naprosto úžasného. V čem je kouzlo? V režii skoro neznámého a v té době nezkušeného Anthony Minghella?Musím uznat, že jeho režie je zvláštní, pomalá, hodně dáva na detail, ale miluje velké krásné exteriéry. Na co by mu to, ale bylo bez herců? Hvězdy jako Ralph Fiennes, který i přes hraní pod latexovou maskou hraje jak dokáže a nebo má oblíbená nevinná Juliette Binoche, která s Kristin Scott Thomas předvádí krásu ženy, po které touží muži. Čím to tedy je? Hudbou, která je příjemná, avšak nijak úžasná a bez filmu asi neposlouchatelná? nic z toho. Jde o kouzlo, které má jen jeden film z tisícovky. O kouzlo, které vás začaruje a na konci vyhodí, na nic se neptá a jen odpovídá. Jen dvě možnosti jsou. Bud si na konci řeknete, že to byl nejkrásnější film ve vašem životě a nebo to je největší kravina, která kdy získala Oscara. Rozhodnutí je na vás, ale mě tato osudová láska, která se naplňuje a vylévá jako sklenička s vodou ve mě nechala něco zvláštního hořkého, ale přesto uspokojivého. Když pochopíte hlavní postavu pochopíte vše. Pro mě je tento film už víc než romantickým příběhem, přímo příběhem toho co dokáže opravdová láska ... a nepřestávám na závěr utírat slzy ani po desáté... (07.07.2005)

Těžce "zraněný" anglický pacient, nazývaný tak proto, že byl vytažen z hořícího britského letadla, si nic nepamatuje ze své minulosti. Když jsou ostatní ranění převezeni, zůstane znetvořený muž ve vyrabovaném klášteře spolu s kanadskou ošetřovatelkou Hanou. Muž, který o sobě tvrdí, že se jmenuje Lászlo de Almásy, postupně odhaluje události, jež začaly před válkou v Egyptě až do června 1942, kdy Angličané opouštěli Tobruk. Těžkopádně pojatá romance má ve svých řadách herce, do kterých se nelze zamilovat anebo si je přes jejich pohnuté osudy oblíbit. To byl čistě můj osobní pocit z nich. V tom případě pak už jen hrozí nuda, pěkně nasnímané obrázky, dobře odvedená práce maskérů a také po technické stránce zvládnutý film, ale nad tím vyvstává pocit sklíčenosti nad filmem, který mě neoslovil. 40% (02.04.2013)

Bezmála dvě a tři čtvrtě hodiny krátký příběh o pohnutém životě a čiré lásce. Herecké výkony i vše ostatní jasně oscarové. Až tak jasně, že z některých scén slyšíte takové to volání: "Hej, vidíte to? Tohleto je přece to, za co se Oscary dávají, tak sem s nimi!" Přesto má-li tohle být pomník Athonyho Minghelly, nemám s tím problém. 90% (23.03.2003)