Dobrý den, Babylone !
Good Morning, Babylon
Good morning Babilonia
Dobrý deň, Babylónia
Scénář:
Tonino GuerraKamera:
Giuseppe LanciHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Vincent Spano, Joaquim de Almeida, Greta Scacchi, Désirée Nosbusch, Omero Antonutti, David Brandon, Margarita Lozano, Charles Dance, Bérangère Bonvoisin (více)Obsahy(1)
Ó, slavné to byly časy, kdy starý Bonnano a jeho sedm synů vlastníma rukama zachraňovali nejcennější památky země. Nebylo tehdy věhlasnějších restaurátorů v Itálii, práce za nimi vzkvétala, radost podívat. Nové světové pořádky ale s sebou přinesly nedostatek práce a Bonnanova firma zkrachovala. Dva nejmladší a nejnadanější bratři, Nicola a Andrea, odešli hledat práci do Ameriky, když před tím otci slíbili, že vydělají dost, aby se mohli do Evropy vrátit a firmu zpět koupit. V Americe ale pořádná práce nebyla, a tím méně pro dva Italy, co sice mohli dokázat zázraky, ale nemohli o tom nikomu říct, protože neuměli jazyk. Protloukali se všelijak, dokonce pásli prasata. Ani když se dostali na Světovou výstavu do San Franciska a pomáhali se stavbou Italského pavilonu, nebylo vyhráno. Práce to totiž byla jednorázová, a když dům stál, zase neměli co dělat. Osud jim však přihrál do cesty největšího režiséra té doby, D .W. Griffitha. (dopitak)
(více)Videa (1)
Recenze (22)
Potácí se to mezi životopisných eposem a blbostí, přičemž na postavě D.W. Griffitha to spíš parazituje, o filmech a lidech kolem nich se dozvíme skoro houby. Skvělý a úchvatný je hudební motiv, který se celým filmem neustále vrací, ale příšerný konec na "bojišti" dává vale všem nadějím a zanechá nahořklou vzpomínku na něco, co mohlo být dobré. Potěší lehká erotika Grety Scacchi i Désirée Nosbusch, dabing k filmu je poměrně starý (tipuju první polovinu 90´s, poznal jsem bezpečně jen Otakara Brouska st. a Helenu Friedrichovou), tvůrci nejsou jmenováni. ()
Moje první setkání s tvorbou bratří Tavianiových nedopadlo nejlépe. Myšlenka, že člověk zachycený na filmovém pásu je stejně věčný jako románská katedrála, je nosná, propojení osudu hlavních hrdinů s natáčením prvního megapropadáku (Griffithova Intolerance) slibovalo zajímavé dobové zasazení. Ale dočkal jsem se hlavně natahované, divadelně stylizované bratrské historky v lacině vyhlížejících kulisách. Jeden bod za hudbu, druhý za G. Scacchiovou a D. Nosbuschovou (a jejich odhalené půvaby). ()
Dobrý den, člověče. Dobrý den, diváku, pozorovateli. Vydali se na cestu, synové svého otce. Podali své zlaté ruce umělcům věhlasné generace. Řemeslo se zatřpytilo, sklidili ovace. Uvízli v bušivém srdci všeho. V pravý čas na pravém místě. Mimo lidský přepych. Všechno štěstí vysněného života. Synové italské vlasti, tak blízko filmové nesmrtelnosti. ()
Musím se přiznat, že jsem od filmu čekala asi více. Začátek byl více než zajímavý, ale postupně se mi patetický styl s neustálým vracením scén přestal líbit. Formou mi film přišel nevyvážený, děj se občas příliš táhl, a závěr to u mě úplně zabil. Sedělo by mně od tvůrců více nadhledu, tak jak jsem u italských filmařů už zvyklá. ()
Proč se mi film líbil? Čím začít... Americký sen, zobrazení Hollywoodu v začátcích, mistrovské dílo Griffitha, to vše proložené příběhem dvou bratrů, kteří chtěli obnovit zaniklou rodinou firmu v Itálii. Snímek měl všechno, co se od dobrého filmu očekává, nenašla jsem ani chviličku nudy nebo okna v příběhu. I přesto, že mne film ohromil, obávám se, že nebudu mít touhu si jej v nejbližší době znovu pustit, proto dávám 4 hvězdičky... ()
Reklama