Dobrý den, Babylónie

Ó, slavné to byly časy, kdy starý Bonnano a jeho sedm synů vlastníma rukama zachraňovali nejcennější památky země. Nebylo tehdy věhlasnějších restaurátorů v Itálii, práce za nimi vzkvétala, radost podívat. Nové světové pořádky ale s sebou přinesly nedostatek práce a Bonnanova firma zkrachovala. Dva nejmladší a nejnadanější bratři, Nicola a Andrea, odešli hledat práci do Ameriky, když před tím otci slíbili, že vydělají dost, aby se mohli do Evropy vrátit a firmu zpět koupit. V Americe ale pořádná práce nebyla, a tím méně pro dva Italy, co sice mohli dokázat zázraky, ale nemohli o tom nikomu říct, protože neuměli jazyk. Protloukali se všelijak, dokonce pásli prasata. Ani když se dostali na Světovou výstavu do San Franciska a pomáhali se stavbou Italského pavilonu, nebylo vyhráno. Práce to totiž byla jednorázová, a když dům stál, zase neměli co dělat. Osud jim však přihrál do cesty největšího režiséra té doby, D .W. Griffitha. (dopitak)