Božské děti

Tyhle íránské filmy pro děti a mládež mě snad neomrzí. Božské děti jsou naplněné emocemi a silnou empatií dvou sourozenců. Přestože Majidi několikrát zaměří detail záběru na plačící dítě, až tím jemně balancuje na hraně citového vydírání, naštěstí tu hranu nikdy nepřekročí a s realismem této tvorbě vlastním se pokaždé citlivě vrátí do atmosféry každodenního chodu malého íránského městečka. V protikladu ke spřízněným filmům od Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) mě tu zaujalo právě i nahlédnutí do odlišných reálií a oproti vesnici zde do městského prostředí, v němž lze i mezi dvěma od pohledu téměř zaměnitelnými žačkami vnímat výrazné sociálné rozdíly. Nesmírně zajímavé jsou vedlejší postavy dospělých, ať už tatínek-zahradník, obuvník nebo učitel se školníkem... každá z nich je tu totiž součástí alespoň jedné dobře vymyšlené příhody s pointou. A přestože jsem chvílemi vnímal Božské děti sice jako skvělý, ale současně možná lehce zaměnitelný dětský film z Íránu, od rozjezdu běžeckého závodu a následného vyvrcholení s výsledkem dvojího protichodného významu jsem o výjimečnosti právě viděného v žádném případě nepochyboval. Jo, takhle vypadají a fungují silné filmové zážitky. [90%] (04.04.2023)

Iránské drama, které si zcela jistě zaslouží pozornost, ale jinak je to jako z dob mých studií.. Pan profesor před projekcí se zaujetím povyprávěl, jak umělecký skvost nás nadržené studentíky čeká, následně pustil explicitní šílenost, v níž kdekdo položil stolici a tím to haslo.. a pak „všichni“ otrocky věřili tomu, že tohle bylo vážně umění!! Zřejmě nechápete, ale 91% je kapánek přepálená hodnota. 70% (10.06.2008)

Názorný příklad toho, že na dobrý film není potřeba dech beroucí námět nebo senzační příběh napěchovaný dramatickými zvraty a nečekanými odhaleními. Vyzdvihnout je v tomto případě potřeba perfektní výkony dětských herců. Obyčejný, ale přitom okouzlující film o obětavosti, skromnosti, vynalézavosti a porozumění. (08.10.2014)

Íránské děti jsou skromné, mají rády rodiče a ve škole se při tělocviku neulévají. To jsem ovšem věděl i bez zhlédnutí tohoto snímku, takže jsem chtěl něco navíc. A toho se mi v příběhu ztracených botek zkrátka nedostalo, takže jsem mírně zklamán. Spokojenost si dovolím vyjádřit pouze s kukuči dětských herců a také běžecký závod byl poměrně napínavý, ale hranice průměru to u mne rozhodně nepřekročilo. (11.09.2013)

Veru, nech ma hotcikto z nas sebevacsie problemy, urcite nema ani zdaleka tak tazky zivot, ako hrdinovia tohto filmu. Popravde, ani nahodou po takomto zivote netuzim, no zaroven, trochu som tym ludom zavidel. Zavidel som im schopnost radovat sa z jednoduchych veci, zavidel som im ich dobrotu, ich uprimnu lasku jedneho k druhemu. Jasne, je to iba film. Ale aj tak. Ak existuje takato bieda, a ze ano, tak existuju aj takito ludia. Prial by som si ich par poznat. Ps.: Krasny zaver. (10/10) (11.05.2008)