Volba zbraní

Montand, Depardieu, Deneuve, Galabru, a přesto je to hovadina! Tedy, námět by ušel, ale atmosféra tohohle filmu není ani surovosyrová, ani žádná. Připomíná to komisaře Moulina, hodně se tam děje, a filmu chybí opravdu pozitivní hrdina (Montand to není). Není to napínavé. No zkrátka tenhle film do staré fr. školy řadit nebudu. (12.10.2019)

No jo, Gérard, tady ve svých 34 letech hrál jak tornádo k nezastavení, jó to měl ještě kondičku, že jsem se nestačila divit. Roli neměl moc vděčnou, ale zahrál jí se vší parádou, ponořil se do ní cele a nakonec i to jeho vnitřní ukryté skutečné já, ke konci vyplulo na povrch. Herecký koncert, ale ne jen on ho předvedl. Yves Montand působil také tak, že bych k němu měla zcela jistě určitý despekt, podle toho jak jednal s druhými. Pravdou je, že jsem moc se těšila na Catherine, kterou považuji za jednu z vynikajících francouzských hereček své doby, ale měla jsem pocit, jako by tam toho prostoru se projevit neměla až tolik. Jinak díky za takové filmy, které jsou jasným svědectvím poctivé herecké a filmařské práce. Někdy mám takový zvláštní smutek na duši, že nejen fotbal, ale i filmy se hrály, protože to ty lidi vážně bavilo, konta byly na druhém místě, ale jak je to dnes....... (04.12.2014)

Hned od první minuty je zřejmé, že tohle nemůže dobře dopadnout, zvlášť pokud je Mickey živý. Zatímco ten již žádnou volbu nemá, Noël ji paradoxně pomocí Mickeyho získal a rozhodl se nejít ve svých starých stopách. Přestože se střihem kriminálka blížila tvrdému stylu sedmdesátých let a snažila se o návaznost, už to přece jen takové nebylo. Sedmdesátky jsou prostě ještě o level výše, marná sláva. Perfektní výkon Yvese Montanda. (16.05.2010)

Velice zvláštní snímek, který se zaměřuje především na chování hlavních aktérů klidného a do jisté doby spokojeně žijícího Yvese Montanda a psychopatického, hloupého a přitom milujícího Gérarda Depardieuho. Věrnou milující manželku si tu zahrála překrásná Catharine Deneuve a končícího policistu Michel Galabru. (16.06.2009)

Francie je moje únikovka, když jsem smutný. Tedy co se týče komedií. Ty totiž okamžitě zvednou náladu a potěší každou další scénou z nich. Nicméně mě nenapadlo, když mám naopak dobrou náladu, pustit si nějakou jejich klasickou kriminálku ze staré školy, která je pokaždé především smutná...ale pravdivá. Nevím proč, prostě jsem se jim vyhýbal. A teď už s čistým štítem můžu říct, že jsem dělal obrovskou chybu. Protože kromě naprosto úžasných, a před plátnem naprosto přirozených herců, se pokaždé jedná o velice silné příběhy, které jsem musel sledovat se slinou prahnoucí minutu po minutě dále se rozvětvujícího příběhu. Nádhera. Nemám slov. Yves Montand a Catherine Deneuve hráli tak nádherně, každá vážná scéna byla s takovou grácií. Věřil jsem jim naprosto všechno. Dokonce jsem jim věřil i to, že v tomto filmu lidskost přebila nenávist. Gérard Depardieu totiž svojí rolí nastavil tak neuvěřitelnou laťku, že nejde věřit ničemu jinému. Volba zbraní pro mě tak zůstává přímým vstupem do francouzských kriminálek a nesmírně mě mrzí, že ho zde hodnotilo tak málo lidí. (08.01.2012)