Otec a otec

Kouzlo takovýchto komedií tkví v tom, že jsou s mírnou nadsázkou zcela přirozené a ze života. Mám pocit, že dnes už se nic takového ani netočí (resp. točí, ale u nás moc neuvádí). Ty hlavičky jsou skvělé, a chechtal se i můj sedmiletý syn, který to neviděl, jen jsem mu to popisoval. Poctivých 80%. Znovu shlédnuto 19.6.2012 - milé, lidské, zábavné, přirozená pěkná hudba, tentokrát 75%. (18.12.2009)

Na môj veľký žiaľ sa videl aj tento film. A nemyslím to v zlom, ale práve naopak. Míňajú sa mi filmy Vebera a ja cítim smútok. Ale aj radosť z toho aké príjemné filmy tento človek za svoj život vytvoril. Vo filme otec a otec sa opäť stretávame s Pignonom a Lucasom. Aj keď sa tieto dva charaktery na úvod vôbec nepoznajú opäť ku sebe nájdu cestu. Lucas ako drsňák a Pignon ako citlivá duša. Táto skladba ich psychyky sa medzi nich náramne hodí. Depardieu krásne vytvára Lucasa ako silného, ale zato aj citlivého chlapa. Naopak Pignonovy tentokrát Veber vdýchol depresívne stavy a práve z toho vznikajú humorné scény. Napr. tá na benzínke nemá chybu. Film využíva aj skvelo napísané dialógy a nejedno oko nezostane suché od sĺz, pri nápore smiechu. Osobne ma potešilo využitie jedného z posledných krásnych bavorákov a to žraloka ako Lucasovho auta. Aj takýmito detailami si ma Veber vždy vie dostať na svoju stranu. Škoda, že takých tvorcov nie je viac. (24.11.2013)

Nedávno som si pozrel americký remake tohto snímku, ktorý bol natočený v roku 1997. Volalo sa to "Deň otcov" (Fathers´Day). Hlavné úlohy v ňom stvárnil nudný Robin Williams a neznesiteľný Billy Cristal. Réžie sa ujal Ivan Reitman. Pôvodný francúzsky film "Otec a otec" (Les compéres) z roku 1983 nie je síce žiadna geniálna kultová komédia, ale oporti americkému remakeu je to hotové umelecké dielo. Pierre Richard a Gérard Depardieu na rozdiel od svojich amerických kolegov boli skvelí. Predovšetkým na základe porovnania oboch filmov prideľujem titulu "Otec a otec" štyri hiezdičky. **** (31.05.2020)

Druhé společné dílo komediální dvojice Pierre Richard a Gérard Depardieu pod taktovkou Francise Vebera zaútočilo na moji bránici ještě o chlup více než předchozí snímek Kopyto. Opět jednoduchá zápletka dotažená k dokonalosti výběrem hlavních představitelů, kteří tento lehce kriminální příběh doslova táhnou, neskutečně to mezi nimi jiskří a hází jeden vtipný dialog za druhým. Moje hodnocení 80%. (08.12.2016)

V 70. a 80. letech se u nás hodně chodilo na Pierra Richarda. Člověk si tady připadal jako blázen, a tenhle každým coulem sympatický kudrnáč mu dodával uklidňující pocit, že i v daleké Francii je na tom někdo podobně. A k tomu ještě dokázal člověka slušně rozesmát, což se cení vždycky. Z jednoho i druhého důvodu vidím proto tyhle filmy jako nadčasové. Pamětník je zároveň taky rád lehce nadhodnotí, a to bez přílišných výčitek svědomí - nostalgie mu už takto velí. Otec a otec možná není úplně nejlepším filmem Velkého blondýna, ale já ho mám nejradši. Vzpomínka na skvělý rok 1986 (osmnáct je vám holt jen jednou), na návštěvu krnovského kina s přáteli (dávno zmizelými v propasti času), a konečně na samotný film (myslím, že je fakt dobrý) - to všechno dělá svoje. [Dokonce si dodnes pamatuju na předfilm: Byl o Haileyově kometě. Zpívali tam něco jako "blíží se kometa, bude konec světa". Moc pěkné představení to bylo léta onoho, jen co je pravda.] (01.05.2007)