Režie:
Claude BerriKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Jean-Claude PetitHrají:
Yves Montand, Gérard Depardieu, Daniel Auteuil, Elisabeth Depardieu, Margarita Lozano, Ernestine Mazurowna, Roger Souza, Chantal Liennel, Armand Meffre (více)Obsahy(1)
Nejrozsáhlejší prózou francouzského spisovatele Marcela Pagnola je jeho dvoudílný román Živá voda. Vrací se v něm, tak jako ve většině svých děl, do rodného kraje Provence, okolí městečka Aubagne blízko Marseille. V roce 1952 Pagnol svůj román sám zfilmoval pod názvem Manon od pramene.
O třicet let později francouzský režisér Claude Berri vytvořil novou dvoudílnou adaptaci. Scénář napsal spolu s Gérardem Brachem, ke kameře si pozval renomovaného kameramana Bruna Nuyttena. Také při hereckém obsazování měl režisér šťastnou ruku: pro Yvese Montanda byla role Césara jednou z životních příležitostí a Daniel Auteuil získal za interpretaci prosťáčka Ugolina francouzskou prestižní cenu Césara. Hvězdné obsazení doplňuje Gérard Depardieu a půvabná Emmanuelle Béartová.
Kraj kolem Aubagne, vyprahlé podhůří Alp, nedává jejím obyvatelům velkou příležitost k obživě. Vše závisí na dostatku vody a kvalitě půdy. Horké slunce a práce tvrdá jako kamení na polích, formuje charaktery lidí, kteří jsou často velmi neúprosní k sobě, stejně jako k ostatním. César se svým synovcem Ugolinem se těší, že lacino vykoupí majetek po zemřelém sousedovi. Jeho pozemek má totiž cenu zlata, je na něm pramen, o kterém nikdo neví...
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (147)
Nadherny pribeh z Provensalska o sousedskych vztazich, hamiznosti a pretvarce. Vyborne vyobrazeny zivot zemedelcu na venkove, kteri trpi nedostatkem vody a nasledne spatne urode. Ve filmu jsem nevidel jedinou chybu na krase, dokonale dilo. Depardieu urcite v jedne ze svych sympatictejsich roli, kterou ztvarnil. Dale pak zaujal Daniel Auteuil v roli podareneho souseda. ()
Tři mrazivá poselství na druhé straně krásné pohlednice. To, že člověka zasadíte do kypré půdy malebné Provence, ještě neznamená, že nemůže být odporný a sobecký lump. Lidé jsou na omylu, když se domnívají, že nasazení všech sil jim dává právo na úspěch. A ani největší rozmary přírody nejsou horší než cynismus a krutější než lidská schopnost přát zlo členům vlastního druhu. ()
Docela zklamání. S hodnocením a následným komentářem jsem počkal až po zhlédnutí 2.dílu a musím říct, že tenhle mi přišel o něco lepší. Problém je v tom, že mi to moc nesedlo; příběh byl chvílemi nudný, Depardieu naprosto jalový, chvílemi se sice objevil i v malé dávce humor, ale celé tohle dílko mi připadá takové bez výrazu. Knižní předlohu jsem nečetl, takže ani nemůžu srovnávat. Ale dost přemýšlím o tom, proč tento sníemk vznikl; už jsem viděl spoustu a spoustu lepších dramat a tohle se z obyčejného průměru prostě nedostane. ()
Jean od Floretty je film s úžasným příběhem o chamtivosti, vypočítavosti, pokrytectví, předsudcích, sobectví, nekonečné tvrdohlavosti a takhle bych mohl pokračovat hodně dlouho. Zkrátka je to film o životě. Odehrává se v nádherném prostředí. Výborně zvolená Verdiho hudba. Úžasně herecky odkroucené. Skutečně jsem nenašel mnoho věcí k vytknutí. Na posilvestrovskou náladu a stav je rozhodně skvělá volba a velmi rád jsem jím odstartoval další rok. 4* ()
První díl jednoznačně táhne příběh o tragédii Depardieuho, která i přes to, že ho nemám rád, na mě hluboce zapůsobila. Jednoduché drama o sousedké závisti, která dokáže eskalovat v neskutečných rovinách mě prostě dostalo. Životní role? Asi všechny hlavních postav.. ale nejspíš to je klišé. Natěšenost na druhý díl maximální. ()
Galerie (23)
Photo © Orion Classics
Zajímavosti (4)
- Původně nabídl Claude Berri roli Ugolina (Daniel Auteuil) Colucheovi, neshodli se ale na výši honoráře a Coluche ji odmítl. (Namaste)
- Během předprodukce bylo zasazeno 12 000 karafiátů a přesazeno tucet olivovníků se stářím několik stovek let. (ČSFD)
- Gérard Depardieu (Jean de Florette) si v tomto filmu zahrál po boku své tehdejší ženy Elisabeth Depardieu (Aimee Cadoret), se kterou si zahrál celkem v pěti filmech – Nausicaa (1970), Les Aventures de Zadig (1970), Tartuffe (1984), Jean od Floretty (1986) a Le Garçu (1995). (Georgex)
Reklama