Smrt cyklisty

Dalsi z neamerickych snimku v programu festivalu Noir City 2014, coz byl hlavni duvod meho zajmu. Pribeh je jasny, zpracovani slusne, ale ze by slo o cistokrevny noir, to si nejsem uplne jisty. Oznaceni psychologicke drama (neorealismus) mi prijde vystiznejsi... zklaman nejsem, radosti do vysky ale neskacu. Potesil fatalisticky zaver, a Bruna Corrà v roli pohledne studentky. 3+ (10.01.2014)

„Jak to nakonec všechno dopadlo?“ - „Co všechno?“ - „Nedělej se. Ty potíže se studenty. Čí to byla vina?“ - „Moje.“ - „Co hodláš udělat?“ - „Uvést věci na pravou míru. Nakonec…se vše uvede na pravou míru.“ Jenže problém je, když to musíte udělat 2…Stačí chvilka a milenci řeší nejen tajnou lásku, ale ještě zabití člověka. Oba to však prožívají odlišně. Zatímco Juana pronásleduje svědomí, andělsky vypadající María má strach pouze ze ztráty pozice, pohodlí a luxusu. K tomu se přidá tlak žárlivého manžela, vyděračského kritika a nespokojených studentů, a oba milenci budou muset udělat zásadní rozhodnutí…Sžíravé drama působící dnes místy možná trochu naivně, ale pořád je to poctivá filmařina, která má co říct. Má své silné scény (např. rozhovor u klavíru, hra pohledů při flamencu, samotný závěr), z herců zaujme slizkost představitele Rafaela, Juanovo smíření či Mariina krása spolu s děsivou chladnokrevností mísící se s pudem sebezáchovy, a já hodnotím slušnými 4*. „Co bude s vámi?“ - „Nic. Nemějte obavy. Vše se v dobré obrátí.“ (27.02.2022)

Smrt cyklisty je snímkem, který vyniká jak po příběhové tak po technické stránce. Dějově jde o velice dobře vygradované psychologické drama, které klade na povrch otázku viny a výčitek svědomí, se kterými se každý z hlavních hrdinů vyrovnává po svém. Herecky je to výborně zahrané, herci netlačí na pilu a nepůsobí to až příliš uměle a kýčovitě. U technické stránky je nutné vyzdvihnout práci s kamerou a hloubkou pole, která je zde zvládnuta na jedničku. Zkrátka film, který rozhodně stojí za zhlédnutí nehledě na jeho rok vzniku. (24.08.2015)

Výborný psychologický příběh a španělská ozvěna italského neorealismu, která se přímo opájí exteriéry, ale zaměřuje se spíše na prostředí vyšších tříd, v nichž má tento příběh obav silnějších než vlastní svědomí své plnohodnotné místo. Přímo se nabízí srovnání s Krejčíkovým Svědomím, které je sice akademičtější, ale nějakým způsobem mě hlavně po příběhové stránce (komparace svědomí ve světě dospělých a ve světě dětí) oslovilo více i možná díky zcela opačnému konci. (17.05.2009)

Jste dobře postavení, bohatí, znudění? Pak jste ideální postavou pro Bardemův film, kde Vám tento starý marxista ukáže, že ve srovnání s pokrokovými lidmi jste lidskou stokou a skrznaskrz prohnilou existencí. Z tohoto úvodu by se dalo tušit, že tento film bude, půl století po svém vzniku opravdu jen prvoplánovou agitkou, což naštěstí není pravda. Bardem byl totiž autor talentovaný, politické okolnosti ho navíc nutily nebýt příliš deklamativní. Vzniklo tak velice napínavé drama, kde proviněním hlavních postav je naštěstí nejen jejich kádrový původ, ale rovněž také zcela prozaický a odporný zločin, který nám umožní dívat se na tento film jako na poctivou, trochu neorealisticky natočenou, kriminálku. Obligátní prozření jedné postavy v závěru (nejsem taková +++++, abych vyzradil které, jako třeba obsah filmu zde na čsfd) sice trochu šustí papírem, ale to filmu příliš neubírá. Solidní nadprůměr. (09.08.2009)