Rekonstrukce

,,Aký je rozdiel mezi človekom a opicou? Opica nemá občiansky preukaz." Tak sa nám nová filmová vlna 60. rokov dostala až do Rumunska, a úspešne! Filmový štáb v zložení právnika, policajta, profesora a miestnych svedkov spolu s dokumentárnym režisérom a kameramanom nakrúca rekonštrukciu prečinu dvoch mladých ľudí, spôsobeného pod vplyvom alkoholu... Obsahovo REKONŠTRUKCIA spočiatku pripomína myšlienku "Tatranského pastorále", formálne svojim realistickým zachytením, kde všetku scénickú hudbu nahradzuje dobová muzika znejúca z tranzistorov, sa mi podobala na "Slnko v sieti". V dokonale nasnímaných záberoch sa spočiatku striedajú pasáže z rekonštruovaného incidentu spôsobeným alkoholom s dokumentárne ladenými scénami okolo natáčania filmu, až obe linky spoločne vyvrcholia v strhujúce okamihy v závere. Samotný film nakoniec nie je ani tak ukážkou toho, čo ,,alkohol robí s ľuďmi" a že ,,akohol zabíja", ale hlavne obrazom ľahostajnosti a bezvýchodiskosti mládeže. A potom, taká drobná karikatúra neschopnosti policajta (v scéne hľadania Vuica v lese) - to sa len tak nevidí! V skutku originálny artový "šesťdesiatkový" film, divácky možno náročnejšie stráviteľný, ktorý som odsledoval s veľkým zaujatím a stál za to; 90% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) // Zaujímavý komentár: ORIN (Nemal som vôbec tušenie o politickej situácii vo vtedajšom Rumunsku, muselo byť to tam teda rovnako "zaujímavé" ako aj v Československu) (29.03.2018)

Vrcholné dílo rumunského filmu natočil Lucian Pintilie podle knihy Horii Patrasca, který byl očitým svědkem popisovaných událostí. Jednodenní historku o dvou mladících obviněných z výtržností, kteří jsou poté nuceni na místě za přítomnosti filmového štábu incident znovu přehrát, se už ze svojí podstaty více nabízí zpracovat do podoby filmu. Vyjádření k despotickým, opresivním praktikám totalitního režímu je tu zároveň komentářem estetických imperativů socialistického realismu, který nahlížel umění jako v první řadě užitkové, návodné a bezvýrhadně sloužící stranou prosazovaným idejím. Formálně odvážný snímek přetváří události v něco víc než jen izolovanou tragickou frašku: důmyslné využití zvuků/ruchů bouřícího obecenstva sledujícího fotbalové utkání (nacházející se kdesi na pomezi diegeze) dává jednotlivým momentům nečekaně silný náboj. Přestože se děj odehrává na odlehlém místě, je nám neustále připomínáno, že je doslova veřejnou arénou – kolbištěm společnosti. (19.01.2013)

Rekonstrukce rvačky dvou přátel, která se točí na kameru jako výchovný film pro mládež. Mrtvolné prostředí vylidněné vesnice (všichni jsou na fotbale), neenergický herecký projev, skromné dialogy, čas filmu odpovídá času reálnému, který je limitován fotbalovým zápasem. Film má, stejně jako zápas, dva poločasy - při návratu z fotbalu se krutě mění celé vyznění filmu, lhostejnost je nahrazena tragičností a rozpor mezi mladou a starou generací (v úvodu akcentován jen lehce karatelským přístupem režiséra a dalších při natáčení rekonstrukce) je ostře vyhrocen. (15.11.2005)

Dostať jednoduchý a geniálny nápad na filmové plátno vyžaduje aj veľkú mieru a cit pre diváka. Významný rumunský režisér sa nechal unášať dĺžkou nepodstatných záberov ( cievka v kamere...), inde zase nedokázal pritvrdiť emocie ( záver mohol byť ešte silnejší ). Určite sa však jedná o zaujímavý film. Lepší priemer. (31.07.2019)

Pokud jsem dal Formanovi za první české filmy pět hvězd, pak tady nemohu váhat. A to i když zníněné Formanovy filmy jsou zábavné, a tady si to divák musí protrpět. Je to ale jedna báseň: nápad, scénář, řežijní vedení postav (nejen hlavních, ale i vedlejších, od mladé dívky v bikinách, zmateného učitele, až po horský potok a rozletivší se husy), zvuk (fotbal, popmusic) a - a asi především - " la morale de cette histoire" (moji Rumuni tomu rozumějí)... (13.08.2014)