Vydržet se ženou

Nezvykle hřejivá romantika z končin severských, nad jejíž bezmeznou nápaditostí a říznou dynamičností se Hollywood oddává tiché, závistivé autofelaci. Hlavní hrdina je výstavní exemplář submisivního, středoproudého Seveřana, jeho drahá polovička je šťavnatý flák rozkošné, panovačné čubky a dohromady tvoří ujetý, jiskřivě nejiskřivý páreček vhodný tak akorát k nevyhnutelnému vypěnění půllitru. Zkrátka patosu prostý majstrštyk, jenž stačí na postižené, decentně lidumilné zdvižení koutků a povznášející pocit produktivně stráveného času. (07.08.2013)

Filmové zpracování románu Erlenda Loa. Jeho název by se dal přeložit jako "Uchvácen ženou" a v norštině i v angličtině vyvolává asociaci s příběhem Scarlet O'Harové a Rhetta Buttlera (Tatt av vinden - Jih proti severu). A hlavní hrdina je opravdu uchvácen. Ani se mi nechce věřit, co si všechno nechal líbit. Zároveň mě trochu znepokojovalo, zda takhle nevnímají někteří muži všechny ženy, co nejsou naprosto odevzdané puťky. On manipulovaný chudák, ona tahá za nitky všemi možnými způsoby. Jinak z pera Erlenda Loa už nějakou dobu nic nevyšlo. Poslední dobou je snad členem, možná dokonce předsedou, nějaké grantové komise pro mladé umělce a jeho vlastní tvorba vzala za své. (25.12.2007)

Nevšední komedie o vztahu nevýrazného muže, neurčitého věku s nepříliš pěknou ženou, jenž mu ovlivňuje život víc než by chtěl. Která si navíc přinesla výraznou, žlutě kanárkou komodu k němu domů a tvrdí, že barva vymalování jeho stěn se ke komodě vůbec nehodí! .Co s ní? Poslat jí pryč? Ale jak? Poradí ti chlapi v sauně… Musím říci, že jestli jsem se zpočátku chvílemi nudil, tak od půlky filmu už ani náhodou. A jestli komedii, tak takovou ano. Škoda, že se nedá hodnotit půlhvězdičkou, je to tak na tři a půl... (28.06.2014)

Rádoby ztřeštěná komedie o mladým muži, který není ani hezký, ani chytrý, ani výřečný, ani bohatý; no je to prostě takovej trochu roztomilej ňouma proplouvající svým nudným životem s hrstkou přátel, podřadnou prací a docela milou rodinkou. Když takovej chlapík potká relativně hezkou dívku (on 4, ona někde mezi 5-6), pak čert vem charakterové nedostatky, jednoduše si jí chce udržet. Dokonce se snaží zamilovat, jak by ne. Já ani nemám problém s dějem, akorát mě to vůbec nebavilo. Po Marianne jsem netoužil a ňouma si to svým otřesným projevem zasloužil. Sice měl relativně bystrý myšlenky, ale chronická neschopnost se vyžvejknout a činit jakákoliv rozhodnutí byla na ránu. Takže ztotožnění naprosto žádné. Láska pochopitelně potřebuje nedostatky a chyby milenců, dokonalost je zhouba, ale zkombinovat duševně labilní blbku se silnými komplexy ve vztazích s muži (díky patří otci), jejíž spontánnost je víc otravná než sympatická a chudáka, který odpustí všechno, jen aby si vrznul a nemusel si připustit, že je zcela zbytečný člověk, to není ani hezký, to je od tvůrců spíš zákeřný. A navíc vypočítavý a laciný vůči divákům, který se ve svých průměrně funkčních párech hoďku a půl drží za ruce, sem tam si dají pusinku a mají radost, že jsou na tom líp. Sladká dortíčková tečka filmu je sice záměrně kýčovitá, ale to furt nevyvrací její existenci, takže sorry. Návod k důstojnému přežití filmu budiž skrze solidní kameru, občas nějaký ten dobrý režisérský kousek po formální stránce, ale hlavně samotné exteriéry, resp. Norsko jako takové, nádherné místo. (19.06.2015)

Všichni, kdo si myslíte, že máte doma bláznivou ženskou, mrkněte na tohle. ___ Příběh je servírován otevřeně schematicky, takže žádný "jako ze života", ale tím spíše je možné se v něm najít. Srážka muže "chci to, co nemůžu mít" a slečny "netoužím po tom, co už mám" je zbavena hlubších psychologických konotací. Utrpení hlavního hrdiny je vždy nějak výtvarně odkatalyzováno (následují SPOILERY) - tu klesne na podlahu, snad pod tíhou batohu sbaleného za účelem návštěvy přítelkyně dlící toho času romanticky na ostrově, tu je, bezvládný, tažen ke dnu plaveckého bazénu tlakem vodní masy (zpod které je vyzvednut mužnou rukou kamarádovou); odlehčení situace je dokonáno následnou scénou á la Pieta (viz galerie). Jen ten idealistický závěr mi k té hořkosti nějak nesedí; možná jen tvůrci nevěděli, jak příběh uzavřít, stejně jako já tenhle komentář .. (22.07.2010)