Oněgin

V rámci povinné četby. Nejsem totiž typ, který čte knihy. Film je ale na to, že v příběhu není moc děje, dost dobrej. Ralph nám zase ukázal, že je herec na úrovni a Liv se k němu zde naprosto hodí. Dva se milujou, ale nemohou spolu žít. Jen škoda, že film není uzavřen, tak jak je tomu v knize. Jinak kostýmy a dobové Rusko, jsou naprosto dokonalé. 80% (31.03.2011)

Skoro dokonalý film... kdyby tam bylo trochu víc prostoru pro kontinuitu děje a možná nějak víc emocí... ale možná je to jenom tím, že já jsem tyto emoce nikdy neprožila, tak ty skvěle jemně a komorně zahrané city ve mě tolik nezarezonovaly. Každopádně Ralphova jemná, ale čitelná mimika mě dostávala v každém okamžiku do úžasu i nadšení. Poetika filmu je silná a určitě ve mě tenhle film zanechal víc, než se mi teď zdá, ono se to bude myslím pomaličku rozležívat. A jistě se podívám brzy zase...PS..ten Tánin dopis ale dost odflákli, to je pravda... nebo žeby překlad? Taky dost vadila psaná angličtina, ale s tím se nedá nic dělat... (13.01.2022)

Málokdy se takto silný příběh, navíc ještě z pera jednoho z nejslavnější ruských romantiků, povede se všemi emocemi, které v člověku vyvolává, přenést na plátno. Martha Fiennes se nesnaží o doslovnou kopii, což filmu samozřejmě jenom přidává, například ve výborných prostřizích Evžena a Taťány s píšících nebo čtoucích dopis a jejich reakcí se záběry na běžícího posla. Stejně tak velmi mile překvapí první scéna Oněgina jedoucího za svým umírajícím strýcem, černé koně, černý kočár, v pozadí bílý sníh a do toho se teprve dozvídáme o strýcově smrti a to nejen záběry na zhýčkaného hlavního hrdinu v přepychu Petrohradu, ale zároveň i jeho komentářem, který přesně vystihuje jeho postoj k celé události i k životu. Velmi dobrou kameru doplňují skvělé herecké výkony nejen Ralpha Fiennese a Liv Tyler, ale třeba i Tobyho Stephense v roli Lenského. A hlavně z filmu pořád cítíme všechny ty emoce, snahu o rozum, boj proti konvencím, náhlé změny pocitů, sílu dopisů i jednoho rozhodnutí. (13.02.2011)

Ach ano, tady je to ach…. Liv Taylor coby Tatina je úžasná, Toby Stephens v roli Lenského perfektní a Ralph Fiennes alias samotný Oněgin – no tak k tomu mám lehké výhrady, ale dají se snést v mezích filmu jako celku. A ten je pro mě velmi zdařilý. Je na něm znát ženský rukopis režisérky (alespoň pro mě) a ten se mi líbí. Celé pojetí je srozumitelné, uvěřitelné a hlavně není ploché, což u produkce z Ameriky bývá pravidlem. Myslím, že hloubce a rozsahu Ruské duše se přibližuje (natož dotýká) opravdu obtížně, pro mě je cesta tímto směrem pozitivní. Zkusím zapátrat po nějakém ruském filmovém zpracování Oněgina. (27.04.2011)

Přestože se Britové snaží uhájit alespoň trochu té nenásilné evropskosti jak mohou, tak americký podpis je až příliš čitelný. Typická ruská dívka Liv Tyler? Ty interiéry a exteriéry, nevím, jestli se v Rusku vůbec štáb objevil, typuji to spíš na Británii se studiem a mimochodem nejtypičtějšího romantického hrdinu všech dob, melancholického, na osud spílajícího, toho, který má vše a nic a který navíc v předloze vlastní všechny typické znaky ruské smetánky(energie, rozervanost, vlastenectví, cit, žal, oheň v ledu), hraje naprosto nudný, prkenný a suchý Angličan. Hudba si na původní jen hraje, je to jak karaoke. Nejvíce na člověka působí originální verše(ještě aby ne), ale podstatu Martha Fiennes vůbec nezachytila. Když chcete dobře zpracovanou klasiku, musíte hledat lupou. (19.04.2011)