Oněgin

Přišel jsem na to, že platí jasná rovnice: Ralph Fiennes = kvalitní film. Na filmu oceňuji snahu po historickém realismu a preciznost Ralphovo sestry v roli režisérky. Mám důvod, proč nedám pět hvězd..krom záběrů z dobového Petrohradu a ruských jmen, nejde dost dobře poznat, že jsme spolu s filmem v Rusku 18. a 19. století. Typická ruská atmosféra se ke mně bohužel nedostala. Originál DVD nenabízí ruštinu jako možný jazyk, což považuji za škodu. Ocenil bych lepší hudební stránku.. (18.11.2009)

Asi sa nestanem priaznivcom ruskej klasiky. Tu som na pochybách, ako sa dá takýto román dostať do jeden a pol hodinového filmu. Romantický dej ma veľmi nezaujal, ale milostné listy vo veršoch sa dobre počúvali. Rovnako dobre sa pozeralo na Tatianu a pri koncerte na jej krk s retiazkou a drobným materským znamienkom. (08.07.2013)

Výborná adaptácia podľa románovej predlohy. Bonviván a dekadent Fiennes s melancholickou a zasnenou Liv Tyler ma uviedli do romantického Puškinovho sveta, pričom obaja boli priam stelesnením svojich románových postáv. Asi tak nejak som si vždy predstavoval život v cárskom Rusku 1. pol. 19. storočia a postavy Onegina a Tatiany. Úžasné ako dokonale dokázali Fiennesovci pretaviť do filmu z knihy všetky emócie a romantiku týchto hrdinov. Jednoducho tu funguje všetko na jednotku, vrátane kostýmov, hereckých výkonov aj celej výpravy. Skvelá práca, do posledného detailu. 85/100 (10.08.2014)

Výnimočne film celkom úspešne sekunduje knihe, jedine asi list Tatiane nebol taký pekný nakoľko nebol vo veršoch (kúsok z veršovanej podoby nájdete v komentári kleopatry). Inak tento úryvok ruskej literatúry nebol ani až taký problém spracovať, keďže to nie je tak rozsiahle dielo ako napríklad Anna Karenina. Možno budete mať dokonca pocit, že sa toho vo filme veľa nestalo, ale to potom ani v knihe. Naozaj úctyhodné spracovanie. (30.05.2012)

Ach ano, tady je to ach…. Liv Taylor coby Tatina je úžasná, Toby Stephens v roli Lenského perfektní a Ralph Fiennes alias samotný Oněgin – no tak k tomu mám lehké výhrady, ale dají se snést v mezích filmu jako celku. A ten je pro mě velmi zdařilý. Je na něm znát ženský rukopis režisérky (alespoň pro mě) a ten se mi líbí. Celé pojetí je srozumitelné, uvěřitelné a hlavně není ploché, což u produkce z Ameriky bývá pravidlem. Myslím, že hloubce a rozsahu Ruské duše se přibližuje (natož dotýká) opravdu obtížně, pro mě je cesta tímto směrem pozitivní. Zkusím zapátrat po nějakém ruském filmovém zpracování Oněgina. (27.04.2011)