Oněgin

Kam Liv Tylerová šlápne, deset let tráva neroste aneb další křečovitý západní pokus o adaptaci ruské klasiky. Bogomoj, kdy už tam konečně někomu dojde, že když se budou pokoušet natočit něco z prostředí, o kterém nemají ponětí, mají asi stejnou naději na úspěch jako Vlasta Horváth na koncertu Bílé ligy? (16.07.2007)

Příběh mě až tak neoslovil ani nedojal. Možná díky Evženu Oněginovi v podání Ralpha Fiennese, který mně do téhle role prostě absolutně neseděl, možná díky určité plochosti jednotlivých postav a tomu odpovídající částečné povrchnosti příběhu - který byl kromě toho místy přece jen víc "americký" a "britský" než "ruský". Přesto se jedná o příjemné zpracování, postavené na krásných obrazech kamery a pomalejším stylu vyprávění, který úspěšně navozuje atmosféru let dávno minulých - obzvláště když velkoryse přehlédnu, že Taťána psala dopis svému milovanému v angličtině … :-))) (10.07.2009)

Život plynie ako by sám, ale z času na čas prídeme pred križovatku, kde naše rozhodnutie sakramentsky zmení náš život. Hovorím im osudové. Pár som ich už zažil. Nie vždy si uvedomujeme, že momentálne pred takou osudovou stojíme, a tak bez väčšieho premýšľania konáme...Liv mi doteraz žily netrhala, ale tu je neobyčajne šarmantná a príťažlivá, k tomu parádna kamera a hudba. (18.01.2010)

Asi sa nestanem priaznivcom ruskej klasiky. Tu som na pochybách, ako sa dá takýto román dostať do jeden a pol hodinového filmu. Romantický dej ma veľmi nezaujal, ale milostné listy vo veršoch sa dobre počúvali. Rovnako dobre sa pozeralo na Tatianu a pri koncerte na jej krk s retiazkou a drobným materským znamienkom. (08.07.2013)

Přestože se Britové snaží uhájit alespoň trochu té nenásilné evropskosti jak mohou, tak americký podpis je až příliš čitelný. Typická ruská dívka Liv Tyler? Ty interiéry a exteriéry, nevím, jestli se v Rusku vůbec štáb objevil, typuji to spíš na Británii se studiem a mimochodem nejtypičtějšího romantického hrdinu všech dob, melancholického, na osud spílajícího, toho, který má vše a nic a který navíc v předloze vlastní všechny typické znaky ruské smetánky(energie, rozervanost, vlastenectví, cit, žal, oheň v ledu), hraje naprosto nudný, prkenný a suchý Angličan. Hudba si na původní jen hraje, je to jak karaoke. Nejvíce na člověka působí originální verše(ještě aby ne), ale podstatu Martha Fiennes vůbec nezachytila. Když chcete dobře zpracovanou klasiku, musíte hledat lupou. (19.04.2011)