Oněgin

85% Dala bych pět hvězdiček, protože tohle zpracování s perfektními hereckými výkony Vás opravdu vtáhne do atmosféry tehdejšího Ruska i samého příběhu, jenomže jedna věc, mě opravdu dostala a to v tom špatném slova smyslu. Ve chvíli, kdy v "Rusku Ruska" Taťána píše dopis "Rusovi" Oněginovi v angličtině!!! tak jsem myslela, že snad uteču, vinou vlivem Puškina a celkového zpracování, jsem tomuhle filmu tu chybu - bijící do očí, odpustila, ale nezapomněla, kromě té chyby, to byl jednoznačně okouzlující snímek. (22.02.2008)

Americký pokus ztvárnit ruskou klasiku nedopadl vůbec špatně. Knižní předlohu jsem sice nečetla, ale s filmem jsem byla spokojena. Líbily se mi výkony hlavních představitelů Ralfa Fiennese a Liv Tylerové. Je to emotivní příběh lásky lehkomyslného a zhýralého Evžena Oněgina ke krásné a zamilované Taťáně. Ve filmu se navíc podařilo navodit atmosféru daného prostředí. Vytkla bych pouze, že Taťána, ač je Ruska, píše svému Oněginovi dopis anglicky. (02.07.2009)

Z filmařského hlediska má Oněgin pramalý význam,ovšem z estetického... Všechny ty nádherné záběry a obrazové kompozice plus silný příběh způsobily,že jsem se neměl šanci nudit,přestože některé pasáže filmu k tomu přímo sváděly.Navíc je zde uhrančivý Ralph Fiennes,krásná Liv a překvapivě skvělý Toby Stephens,do kterého bych po toporném výkonu v Dnes neumírej nikdy neřekl,že dokáže podat natolik přirozený a sympatický výkon.Oněgin je film,který člověka úplně nenadchne,ale příjemně ho na necelé dvě hodinky zabaví a já osobně rozhodně nelituji,že jsem se na něj podíval a rozšířil si vzdělání o jednu zásadní ruskou klasiku. 80 % Update: S postupem času si uvědomuju,jak málo toho ve mně Oněgin zanechal a jak moc mi teď s odstupem připadá relativně nezajímavý.Proto musím své hodnocení snížit,alespoň do té doby,než se na něj podívám znovu. 65 % (21.04.2011)

Ach ano, tady je to ach…. Liv Taylor coby Tatina je úžasná, Toby Stephens v roli Lenského perfektní a Ralph Fiennes alias samotný Oněgin – no tak k tomu mám lehké výhrady, ale dají se snést v mezích filmu jako celku. A ten je pro mě velmi zdařilý. Je na něm znát ženský rukopis režisérky (alespoň pro mě) a ten se mi líbí. Celé pojetí je srozumitelné, uvěřitelné a hlavně není ploché, což u produkce z Ameriky bývá pravidlem. Myslím, že hloubce a rozsahu Ruské duše se přibližuje (natož dotýká) opravdu obtížně, pro mě je cesta tímto směrem pozitivní. Zkusím zapátrat po nějakém ruském filmovém zpracování Oněgina. (27.04.2011)

Kam Liv Tylerová šlápne, deset let tráva neroste aneb další křečovitý západní pokus o adaptaci ruské klasiky. Bogomoj, kdy už tam konečně někomu dojde, že když se budou pokoušet natočit něco z prostředí, o kterém nemají ponětí, mají asi stejnou naději na úspěch jako Vlasta Horváth na koncertu Bílé ligy? (16.07.2007)