Kápo

Dosti rozporuplné a podivné. Edith nevypadala na 14 a už vůbec ne nevinně, tady vidím první zádrhel. Takže její přerod v kápovskou mrchu se v mých očích nekonal. Vypočítavá se mi zdála od samého začátku, nevím proč. Její vzplanutí k vězni taky působilo dosti uměle, možná to byl účel, nevím. Každopádně si u mě sympatie nevybudovala po celou dobu filmu, zdála se mi nedůvěryhodná. Film proto hodnotím jako slabý průměr. Byla-li to rafinovanost tvůrců, pak tedy byla hodně krutá. Pro mě byl film zkrátka hodně nesrozumitelný. (07.07.2017)

9/10 Alzir navnadil, takze jsem si Kapa nemohl nechat ujit a dobre jsem udelal. Hudba je nastesti jen na zacatku a masakroznim konci, takze Pontecorvo uroci sva dokumentaristicka maxima a na pribehu, co strci do kapsy lecjakeho Svindlera ukazuje pravou tvar cloveka. K dokonalosti chybi zasek tesne pred klimaxem, kdy se zacinaji postavy moc rozkecavat, aby ziskaly psychologickou hloubku a pridaly na gradaci - bohuzel to funguje presne obracene a ten masakr je moc klasicky a umelecky, kazdopadne celek stoji 100% za videni. (08.10.2009)

Síla, hrůza, děs! Zabij nebo budeš zabit! V živé paměti mám dodnes ještě některé opravdu silné scény jako deportace do tábora, smrt Editiných rodičů, Sašův trest u plotu s elektrikou nebo závěrečné affrancamento. Jeden z nej filmů v tomto žánru bez debat. Snad se časem rozepíši ještě víc, teď jsem bohužel trošku omezen časem:-( Podobné filmy: Útěk ze Sobiboru, Život je krásný, Schindlerův seznam a hromada dalších i třeba československých. (24.02.2009)

Moje první setkání s Gillem Pontecorvem a hned taková nakládačka. Bylo strhující vidět proměnu hodné studentky klavíru Edith v kápa pracovního tábora Nicole, která pro kus jídla a lepšího zacházení byla schopna udělat skoro cokoliv. Když už je slyšet dunění spojeneckých děl, plánuje si Nicole budoucnost s ruským zajatcem Sašou. Ovšem zjištění, že pro ni už žádná budoucnost není, to bylo mimořádně tvrdé. Celková atmosféra filmu je velmi skličující, asi proto, že je dost blízko realitě... (20.07.2014)

První italský film zabývající se deportací židů, koncentračními tábory a fenoménem Kápa - nadřazené funkce hlídače koncentračního tábora, požívajícího výhod a privilegií, vybíraného z řad internovaných židů, promyšlený způsob nacistů, jak rozbít židovské semknutí a solidaritu uvnitř táborů. Mladá židovka je společně s rodiči deportovaná ve věku, kdy jí a ostatním dětem společně se starci bezprostředně hrozí okamžitá likvidace. Shodou náhod, které ji prozatím zachraňují, se postupně mění v cynickou zrůdu s ambicí přežít za každou cenu a brzy se dostává do pozice Kápa ženského tábora. Po citovém vzplanutí k vězni si začíná uvědomovat svůj omyl a odcizení se ostatním. Nakonec obětuje pro spoluvězně svůj život, když se stane hlavním článkem v připravovaném útěku. Pontecorvova zkušenost s dokumentárním filmem se zde odráží v důrazu na autentičnost zobrazení deportace a utrpení v koncentračních táborech. Zasazení milostné zápletky do děje však podle očekávání spouští, jako u mnoha jiných filmů zabývající se otázkou holokaustu, diskuzi o přiměřenosti estetizace lidského-židovského utrpení a nacistických katů. (02.11.2005)