Narajama bušikó

Příběh tradičního člověka v kulisách tradičního divadla jako by pro nás, lidi moderní, vylučoval skutečné pochopení, aniž bychom se dopouštěli pokřivujícího anachronismu. A jako v jiných případech si tedy může člověk doby osvícenství jen představovat zaniklý svět, oddělen od něj hradbou (romantizující či deziluzivní) imaginace? Ani v nejmenším, protože moderní člověk je zde doslova přítomen v centru dění, byť jako ne tak nápadná vedlejší postava - ona postava starce, unikající před svým osudem. Konfrontace moderního a tradičního člověka tak nabývá osobních rysů. Příběh umírání stařeny, která se již předem dobrovolně vzdává života i těch potěšení, jež jí zbyla (zuby), aby si zajistila přízeň bohů a zemřela s klidem v duši, s klidem konvencí, je tu konfrontován se zbabělostí starce, který klesá do opovržení komunity kvůli porušení tradice. Nezpochybnitelná leč v jádře o nic méně zbabělá důstojnost stařeny stojí proti nečestnosti starce, jenž se ovšem jeví jako zpodobnění modernity, s jejím zhodnocováním a užíváním si dokud je čas, nepamatujíce na smrt, která se po opuštění bezpečí tradice jeví se vší hrůzností. Z deště pod okap aneb dějiny. (16.09.2014)

Silný příběh, perfektní scénografie kombinovaná s vymazlenými světly a nápaditými přechody mezi jednotlivými obrazy.. to vše zasazeno do neprůstřelné stylizace.. Libilo se mi to moc, ale přecejen mám pocit, že z prvních 2/3 by se dalo vytěžit kapku více. Samotný výstup na Narayamu je brillantní, ale bohužel díky tomu z celku dost trčí a prozrazuje, že vše předtím mohlo být prokreslenější a semknutější.. Osobně mám prostě blíž k Imamurově verzi, protože dokázal diváka více sblížit s postavami, některé motivy více rozvinul, pár témat a drobností přidal, takže je z toho ve výsledku komplexnější film s větším důrazem na syrovost zdejšího každodenního života. Přitom ale díky jemnému černému humoru a trpělivé práci s každou postavou je pak celková katarze údernější.. Navíc tam není protivný vypravěč a všudypřítomné shamizeny :D (18.01.2015)

Jeden z pilířů díla Keisukeho Kinoshity i japonské kinematografie jako takové. Známý příběh (když starým vesničanům začnou docházet síly, dobrovolně odcházejí zemřít do hor..tedy někteří) o síle tradic a jejich střetu s osobními emocemi a vlastním životem, ve stylu divadla Kabuki (a místy i trochu Bunraku). Předloha je sice smyšlená, existence podobných tradic v různých částech světa je však průkazná (příkladem budiž různé indiánské kmeny), příběh nicméně samozřejmě není třeba brát doslovně. Čistý, nerozmělněný děj bez zbytečných kudrlinek, naprosto dokonalá audiovizuální stránka, harmonická a ladně plynoucí, přesto však intenzivní a naléhavá atmosféra. V r.83 tentýž příběh zpracoval také Shohei Imamura. (11.06.2010)

Verze Shoheie Imamry silně zvýrazňuje naturalistické momenty života vesničanů, ty však Kinoshita záměrně pomíjí. Co ale činí toto filmové zpracování novely Shichira Fukazawy naprosto originálním, jsou zde již zmíněné postupy vycházející z tradice japonského divadla, zejména nasvícení scény a dekorace. Nic nevyjádří zřejmě Tacuhejův rozpor mezi úctou k tradicí a láskou k matce lépe, než nepřirozeně jasné barvy slunečního západu na pozadí scény, jejíž popředí se už utápí v mrtvolně sinalé zeleni soumraku. Střih mezi jednotlivými scénami Kinoshita pak výborně a velmi efektivně řeší náhlou změnou pozadí. Neopakovatelnou atmosféru také vytváří silně stylizovaný projev vypravěče doplněný o hru na tradiční hudební nástroje. (10.10.2013)

Myslím, že toto dielo prekonalo hranicu filmu a tu už možno hovoriť o hlbokom umeleckom diele. Prečo umeleckom diele? Sprvu je to divadelné prevedenie, v "klasickom" doprovode. No tá práva krása sa skrýva v kulisách, ktoré svojím spracovaním predčia mnohé dnešné filmy a cítiť z nich tú pravú atmosféru. Ale tým to nekončí. To čo si zaslúži večnú chválu je práca osvetľovačov a efekty s kulisami. Prečo hlbokom? Mentalitou! Sonda do duše jednotlivca i ako člena rodiny, sonda ktorá od neho prechádza cez rodinu až po občinu. Priznám, že miestami mi prebehli zimomriavky, zato je tu i istá chybička krásy, keď sa záver trochu preťahuje a šamisen pôsobí až trochu monotónne. (07.05.2013)