Der Fan

Být to americká produkce s americkými herci, jen těžko by se z toho stal tak trochu kult pro okrajové diváky. Němčina dělá divy. Konec není žádný drasťák, šokující je jen to, co udělá hlavní hrdinka. Nečekejte žádné Nekromantiky, tohle není nic perverzního, viděl jsem UNCUT verzi a rozdíl mezi ní a cenzurovanou verzí musí být snad jedině v nahotě. Není to úplně špatné až na některé afektované herecké výkony a kdyby některé záběry netrvaly trojnásobek své délky. 2,5* Hudba dobře znepokojivá: https://www.youtube.com/watch?v=F5oag4n1MY4 Docela dobře vystihuje tón celého filmu: smutek. (20.01.2015)

Hororík o Simone, ktorá je tak strašne zamilovaná do popového speváka, že by ho od samej lásky zjedla (a to myslím doslova :D). Väčšinu filmu tvoria vnútorné monológy a myšlienky pošahanej a posadnutej holky, ako ho strašne miluje, ako ho chce spraviť šťastným, čo by bolo keby... atď. Ale potom príde záver a musím uznať, že je to dosť sila! Pri premiére žiadali Nemci o cenzúru alebo úplný zákaz vysielania a je mi jasné, prečo. Kvalitná bola aj hudba. 80% (24.08.2010)

Tu nemci v ranných 80-kach rozbehli maratón o život jednej " POP MUSIC STAR " a jednej " FATAL FAN " holčiny ( ee groupie ) , ktorej sa opovážil, nedovoliť byť MU viac , ako post / koncerntnou posteľnou záležitosťou. Ona MU potom náležite vyjadrí , ako ho celú tú minutáž milovala ( podľa Mňa inšpirovaný bol aj J Buttgereit - NEKROMANTIK 2 ) . V celku nerušiace spracovanie , slušne odpískané...no ale tá hudba Ma rozbila na črepy ! (05.09.2010)

Der Fan je sonda do narušené mysli mladé studentky Simone, která trpí chorobnou posedlostí populárním popovým zpěvákem a je ochotna zpřetrhat veškeré vazby s racionálním světem, jen aby se mu nějak přiblížila. Režisér a scenárista Eckhart Schmidt postavy nijak nepřikrášluje, oba hlavní aktéři jsou v jádru opravdu hrozní lidé, kteří v cestě za svým cílem bezohledně ubližují svému okolí, a když si to jeden z nich sám přizná, začne teprve peklo. V každém případě vyústění tohoto snímku je jak z úplně jiného filmu a nasazuje celému předchozímu dění korunu, proto jednoznačně zdůrazňuji, že čím méně si předem o Der Fan budete číst, tím větší máte šanci, že vás jeho konec dostane. Solidně chorá podívaná. (13.05.2020)

Keď porovnám kontrast mojich slov s komentármi 2 užívateľov, nachádzajúcich sa podo mnou, sa cítim, akoby som zhliadol rozdielnu snímku. Der Fan je príbehom o osudovej fascinácii mladého dievčaťa popovým idolom. Námet ukrývajúci rozmanité možnosti realizácie však tvorcovia zakopali pod čiernu zem extrémne nudným spracovaním, v ktorom sú naťahované prázdne scény ďaleko nad únosnosťou bežného diváka – zábery, keď hlavná hrdinka už po niekoľký raz prichádza na poštu s nádejou, že obdrží list od svojho idolu, nie sú jediným exemplárnym dôkazom o veľmi chabom scenári filmu. Z veľmi širokého hľadiska by sa film dal zaradiť do škatuľky „poetický horor“, lenže v tomto prípadne poetická stránka filmu, teda väčšinová časť, prezentujúca vnútorné monológy ústrednej postavy, kĺže po povrchu a krásne nudí a taktiež neposkytuje výraznejšie ponorenie do sveta mladej dievčiny, ktorej život, rodinný, školský, okrajový výskyt opačného pohľadu (okrem spomínaného speváka), je zredukovaný do niekoľkých krátkych scén, ktoré svojou konštrukciou evokujú len okrajový materiál, slúžiaci na natiahnutie už tak riedkej story do celovečerných rozmerov. Hororová časť filmu, ktorá svojho času vzbudila pohoršenie, je obsiahnutá asi do záverečných 15 minút, no keď mám povedať pravdu, viac by ma dokázala zhnusiť v literárnej podobe. Kamera vo filme patrí medzi tie konzervatívnejšie a až na permanentne obnaženú mladučkú hlavnú predstaviteľku, nemá čím pobúriť. Určite treba vyzdvihnúť odvážny herecký výkon vtedy 17 ročnej Désirée Nosbusch, ktorá je vlastne jediným pozitívom celého diela. Predstaviteľ jej hudobného idolu má párkrát úprimne rozosmial svojou nemennou mimikou a pomalými, robotickými pohybmi. Na záver ešte poznamenám, že okrem jedinej scény, kedy sa hlavná hrdinka ocitá prvýkrát v Berlíne, je vo filme použitá otrasná popová hudba a týmto môžem svoju kritiku spečatiť a na film ľahko zabudnúť. (04.09.2010)

Holka je posedlá popovým zpěvákem a když se konečně dostane do jeho blízkosti, vezme to celé "nečekaný" konec. Tématicky se tedy nejedná o žádnou vědu a v různých variacích to tady bylo x krát. To by nevadilo. Co ale vadilo bylo to, že skoro víc než hodinu člověk čeká, než se začne konečně něco dít. Do té doby se mi po obrazovce motala buchta střídající několik psychoodstínů a dumala nad tím, jak je strašně moc posedlá. A nijak zvlášť mě nenadchla ani konfrontace, která to mohla trochu spravit. Vzhledem k necenzurované verzi jsem čekal nějakou mňamku, ale ta nepřišla. Docela by mě zajímalo, co tu bylo tak šokujícího, že to museli vystřihnout. Přítomná nahota snad v osmdesátkách nemohla nikoho šokovat. Kor v Německu.10% (07.03.2019)

Od obdivu ku kostnej múčke. Až takto sa vyvinie vzťah mladej Simony k idolu (k spevákovi pop-music). Ak bolo zámerom tohto filmu šokovať, tak vyšiel dokonale. Asi po 50 minútach, vyplnených najmä úvahami fanynky, konečne príde očakávaná akcia, ktorá vyráža dych. Keby toto videl Joe D´Amato asi by musel zblednúť od závisti. Jeho Buio Omega (1979) je popri Der Fan predsa len trochu bez šťavy. Oba tieto filmy sa stretávajú v témach nekrofílie a kanibalizmu aj v okázalom zobrazení nahoty. V Der Fan ich môžeme nájsť v podstatne vyspelejšom spracovaní. Film bol naozaj dobre technicky zvládnutý (aj zahraný - najmä Désirée Nosbusch) a pri jeho sledovaní som takmer nemal pocit, že vznikol ešte pred 28 rokmi. Kamera často zaostrí na detail a potom sa vzdiali. Nevyžíva sa v opisnej mäsiarčine, to podstatné ukáže, ostatné zostane mimo záber a doznieva v mysli diváka, ktorý si neveriacky kladie dokola tú istú otázku: "Preboha, čo sa to tu deje?" Záver ma donútil k tomu, aby som film pozeral odznova a v úvahách dievčiny hľadal zdôvodnenia jej hrozného činu. No neviem, či sa mi to podarilo (každopádne vďaka ricci.s za titulky). (27.08.2010)

to byla pičovina bože (03.04.2023)

Nudná dráma o psychopatickej tínedžerke, ktorá dostane "zálusk" na svojho idola - popového speváka. Kde sa však dostala k tej psychóze, nie je vysvetlené. Dlhé nezáživne zábery a málo zhovorčivé dialógy. K tomu divné chovanie postáv a toporné herecké výkony. Dievčina rozsype poštárovi tašku plnú listov a on iba pokrúti hlavou a nechá to tak...a podobných trápností je tu viac. Záver sa nesie v štýle nahoty a šokantnej nekrofílie ako keby sa nechumelilo. Film má bližšie k amatérčine ako k poctivej filmárčine. (10.08.2020)

Zatímco u nás šel v roce 1982 do kin první díl Básníků, v Západním Německu obsadili nezletilou rozhlasovou moderátorku do předchůdce Miikeho Konkursu, kde se Němci prostřednictvím stalkingu v rytmu syntetizátorů vypořádávají s nacistickou minulostí. Hodinu velmi verträumt, půl hodiny velmi pervers. Ich bin ein fan. Především mi ale bylo smutno, že normalizace u nás zaškrtila jakýkoliv žánrový film kromě parodování a podobné okrajové věci nemohly vzniknout v Československu. 8/10 (08.11.2020)

Psychopatická fanynka vs pop idol, zajímavé téma v západoněmeckém thrilleru, kterému v té době říkali až horor. Zastaralé, ale vyjimečné k zapamatování s přenosným námětem v čase. (08.02.2024)

Celou dobu jsem si myslela, že se to děje v Simonině hlavě. O to víc mě šokovala ta konečná scéna... (23.12.2012)