Náměstíčko

Tradiční příjemná kulisovka, u které se člověk může zaobírat čímkoli a občas hodit očkem po trablech a malých světech lidiček z jednoho náměstíčka. Jaroslav Hanuš to má "v ruce", některé herecké výkony jsou slušné a pokud si člověk odmyslí hluchá místa a přivře jedno oko nad scénářem, má před sebou současný seriálový nadprůměr, který sice nikterak nestrhne, ale na druhou stranu ani vysloveně nezkazí náladu. (19.10.2004)

Některé výborné díly se střídají s hodně slabými. Někdy z toho kouká vycucanost z prstu na míle daleko, jindy je to docela příjemné. Soupeření mezi Plecitou a Vinklářovou postavou tomu sem tam dodává šťávu. Ale celkově mi přišlo více nevýrazných dílů, než těch dobrých, jako by chyběla ucelená koncepce. (25.03.2012)

Nevím proč, ale z novější české tvorby je toto jeden z mých oblíbených seriálů .. Jo, některé díly slabé ale některé naopak perfektní ...A vidět paní Hlaváčovou jak si to dávají s panem Vinklářem?? Prostě nádhera ... Vždycky když jde repríza, nevynechám .. Jak tomu někdo může dát odpad to naprosto nepochopím !!! (18.01.2015)

Dá se s tím docela solidně zabít pondělní večer, ale uvažuji o tom, zda mi to za celotýdenní deprese stojí. Dialogy jsou stupidní a celkové poselství veškeré žádné. Pokud nám tohle má připomenout náš vlastní příběh, jak hrdě hlásá ukázka, tak doufám, že to není ten můj, protože to bych žila dost bídně. Světlým bodem na trýznivé cestě se mi stala epizoda "Banální diagnóza" s úžasným J.Langmajerem, kterou jsem viděla včera, tohle by se mi stát mohlo a ani bych se nezlobila. Tento, tedy čtvrtý, díl je za 5*. (07.09.2004)

Relativní nesoudností ostatních přispěvatelů jsem vcelku zklamán, jejich autoři bohužel nepoznali, že v Náměstíčku má ČT konečně seriál, který se po dlouhých a zoufalých letech dá srovnávat s legendární předllistopadovou tvorbou. Seriál má rozhodně kvalitu jak v osobě režiséra, tak ve scénáři (Jan Míka po některých obzlváště pozoruhodných zhovadilostech jako Život na zámku nebo Šípková Růženka velmi příjemně překvapil), a také v civiliních a kompetentních hereckých výkonech téměř všech zúčastněných. Seriál má hlavu a patu, nerozpadá se tvůrcům pod rukama a také, což je asi ze všeho nejdůležitější, neplácá jen líbivé pohádky a nechce konkurovat stupiditám na komerčních televizích, ale vypráví lidské příběhy lehce, s humorem a nadsázkou. Byl jednou jeden dům nebo Nemocnice na kraji města to ještě ani zdaleka není, ale pokud to je začátek trendu, pak je ČT na dobré cestě. Bravo. (25.10.2004)