Náměstíčko

50%. Občas je dobré si zopakovat starší seriál. Jan Míka tentokrát zobrazuje tehdejší společnost velmi konkrétním způsobem, blbé ale je, že hodně zevšeobecňuje a z úst postav se linou takové fráze, které je moc nezlidští. A na konci musí jedna z hlavních figur zemřít, aby to bylo více dojemné. Téměř jediným kladem pak zůstává pár hereckých výkonů a třeba jedna, dvě epizody (Vánoční dárky) s vynikající pointou. A nesmíme zapomínat na Hapkova hudbu, píseň s Horáčkovým textem (která ale nemá se seriálem nic společného) a pokaždé, když si někdo pouští rádio, ať už je to doma nebo v kavárně, vždy tam hraje nějaká píseň tohoto sehraného dua. :o) (18.11.2016)

Každý týden jsem se vždycky těšila na další díly Náměstíčka, jak ve svých čtrnácti letech, tak teď ve dvaceti a seriál má pro mě pořád své kouzlo. Jedná se o jeden z nejlepších "novodobých" seriálů (ano, ono se to nezdá, že už je to 11 let stará záležitost), který se nedá srovnávat s ničím, co natáčí komerční televize, ale i v rámci ČT se jedná o unikát. Líbí se mi, že každý díl je zaměřen na příběh jedné osoby z Náměstíčka, které se však různě potkávají v průběhu celého seriálu a v některých případech jsou jejich osudy částečně propojeny, i když je pravda, že té propojenosti by možná neškodilo malinko víc. Většina příběhů je uvěřitelná, občas i poučná, k zamyšlení, dobře obsazená, člověk ví, že se na konci dozví, jak to dopadlo, i když některé příběhy skončily tak zvláštně otevřeně. Po každém sledování ve mě zůstane "zážitek" ještě dlouho a vánoční díl ve mě i v únoru dokáže tak hezky vyvolat vánoční atmosféru... A pokud tolik nezapůsobí slabší díly, které má snad každý seriál, tak se o to postará ústřední píseň na konci. Nechápu, jak někdo může říct, že je to "odpad". (22.02.2015)

Osvědčená dvojice Jaroslav Hanuš a Jan Míka opět v akci. Já osobně se přiznávám, že srdcem půjdu proti davu. Náměstíčko jsem si zamiloval. Strašně mě baví. Jsou to příběhy ze života, o životě, o lidech. Některé i hlubokomyslné, jiné spíše ne. Bohužel seriál u zdejších hodnotitelů nejspíš doplácí na fakt, že stopáže jednotlivých dílů se asi musely vejít do pětapadesáti minut. Což rozhodně některým příběhům ubližuje. Postavy jednají mnohdy zbrkle, rychle a i děj strašně spěchá, ačkoli některé chvíle a momenty by si zasloužily trochu víc. Nejvíc je to poznat v epizodě Špalek. Přesto osobně na Náměstíčko nedám dopustit, ačkoli je celá řada témat zpracována tak nějak profesorsky. Vůbec nejvíc se mi líbí úvodní a závěrečná znělka a píseň. (10.03.2022)

Relativní nesoudností ostatních přispěvatelů jsem vcelku zklamán, jejich autoři bohužel nepoznali, že v Náměstíčku má ČT konečně seriál, který se po dlouhých a zoufalých letech dá srovnávat s legendární předllistopadovou tvorbou. Seriál má rozhodně kvalitu jak v osobě režiséra, tak ve scénáři (Jan Míka po některých obzlváště pozoruhodných zhovadilostech jako Život na zámku nebo Šípková Růženka velmi příjemně překvapil), a také v civiliních a kompetentních hereckých výkonech téměř všech zúčastněných. Seriál má hlavu a patu, nerozpadá se tvůrcům pod rukama a také, což je asi ze všeho nejdůležitější, neplácá jen líbivé pohádky a nechce konkurovat stupiditám na komerčních televizích, ale vypráví lidské příběhy lehce, s humorem a nadsázkou. Byl jednou jeden dům nebo Nemocnice na kraji města to ještě ani zdaleka není, ale pokud to je začátek trendu, pak je ČT na dobré cestě. Bravo. (25.10.2004)

Některé výborné díly se střídají s hodně slabými. Někdy z toho kouká vycucanost z prstu na míle daleko, jindy je to docela příjemné. Soupeření mezi Plecitou a Vinklářovou postavou tomu sem tam dodává šťávu. Ale celkově mi přišlo více nevýrazných dílů, než těch dobrých, jako by chyběla ucelená koncepce. (25.03.2012)