Caligula

caligula. ztezi si pro svuj historicky snimek muzete vybrat lepsi osobnost. krome notoricky znameho zvoleni kone senatorem ma ve svem repertoaru nekolik dalsich vicemene zavrzenihodnych zalezitosti, jako treba incest nebo masove vyvrazdovani. nic zvlastniho. alespon pro tvurce caliguly z roku 1979 a jeho producenty z penthousu zcela urcite, a proto se rozhodli misto historicke inscenace natocit epicke porno z prostredi stareho rima, ktery byl mozna dekadentni, ale urcite ne TAK dekadentni, jako v tomhle zcela prumernem filmu. (18.05.2009)

Svým způsobem jedinečný a také jedinečně kontroverzní film. Ve své době šokující nejen realistickým zobrazením krutosti a otevřeností erotických scén, častých a často notně zvrhlých, přesto film překvapivě hvězdně obsazený, rozmáchle režírovaný a teatrální způsobem měnícím celé to šílené historické drama o úpadku společnosti a neomezené moci utopené v šílenství a teroru v opulentní divadelní představení. Malcolm McDowell v roli Caliguly je neskutečně skutečný a strhující natolik, že člověku až běhá mráz po zádech. Rozhodně film na který se nezapomíná. (10.12.2010)

Aj keď tento film je veľmi zvláštnou a kontroverznou zmeskou porna a histórie, možno práve o to je dôveryhodnejší. Veď staroveký Rím dokázateľne holdoval tu stvárnenému sexuálnemu životu! Videla som ho dávno, ale trúfam si tvrdiť, že Malcolm McDowell aj Peter O'Toole podali výborné herecké výkony. Rozhodne si myslím, že tento film sa historickej realite blíži oveľa viac, ako absolútna väčšina takzvaných historických filmov. (23.01.2006)

Viděl jsem prodlouženou necenzurovanou verzi a musím říct, že tolik kundiček, ňader a klacků jen tak neuvidíte ani v pornu. Tyto záběry (a jiné - brutální) sice asi poměrně názorně vyobrazují vládu Tiberia a Caliguly, jde ale vidět, že většina byla do filmu dotočena a vložena do původně kratší verze, čímž se tak prodloužený snímek stal sice perverznějším, ale zato dějově roztrhaným. Malcolm McDowell se své role zhostil výborně, ale po A Clockwork orange jsem ani nic jiného nečekal. Za odvahu Tinta Brasse a celkové obsazení (myslím to dějové) hvězdičky čtyři, za dějovou rozkouskovanost jednu dolů. (10.06.2009)

Ve své době šokující dílo, které se s úspěchem vzepřelo přežívající prudérii, nenechá nikoho - jak se zdá - lhostejným i dnes. Míra drastičnosti nebo naturality těch nebo jiných scén je vždy relativní, je dána jako výslednice a průsečík mnoha různorodých východisek a parametrů. Mluví-li se o antice jako o době, která měla odlišná hodnotová východiska, ve své praxi se vyznačovala větší tolerancí vůči deviacím naší doby, byla přirozenější, smyslnější atd., nemůže to filmař, který chce být práv svému tématu, ignorovat. Je míra sexuality, použitá o patnáct let později v POSEDLOSTI, větší, přiměřenější, věcnější, milostnější, umělečtější? Oproti Pasolinimu představuje CALIGULA ne krok, ale skok vpřed. Milostné scény v mně dostupné kratší verzi jsou pojaty cudně, ale ne prudérně; přitom nejsou tím nejdůležitějším. Daleko drastičtější je popravčí válečný stroj, stínající hlavy jako hlávky na řepném poli, skvěle vystižen je chlípný, avšak ne senilní pedofil Tiberius, mnohem přesvědčivější je scéna, v níž si Caligula zálibně opakovaně prohlíží sebe sama v odrazu zrcadla césarský prsten, který právě serval z prstu svého vzdáleného prastrýce (s genealogickými poměry v klaudiojulijské dynastii, vyztuženými hned celou řadou adopcí, to opravdu není jednoduché). To všechno by bylo nepředstavitelné bez skvělých hereckých výkonů počínaje hlavními rolemi (pro mne počínaje Theresou Ann Savoyvou v důležité roli Drusilly). Srovnáme-li tento film s televizním seriálem JÁ, CLAUDIUS, líčícím život Caligulova strýce a pokračovatele v čele Římského impéria, vidíme celou řadu návazností a shod přes odlišně pojímaný výchozí index prudérie. Zdá se, že lépe odpověď na otázku, položenou přímo i nepřímo v úvodu tohoto komentáře, formulovat nelze. I hnus má svou filmovou krásu, i přesnost v nechutnostech svou nezastupitelnou vypovídající a zobrazující hodnotu a i psychická choroba může přes tisíciletí, jež uplynula od doby, kdy se odehrála, ve filmu, který zanedlouho dovrší své třicetiny, uchovávat svou mimovolnou působivost a odstrašující přitažlivost. I to může být - a v mnoha případech také je - nadčasovostí. (22.06.2008)