Vyzvání k souboji

Kristovy rány! Tohle opravdu natočil John Frankenheimer? No jo, je tu akce odvozena ze sportovního tématu (stejně jako v režisérově The Gypsy Moths, Grand Prix nebo Jezdcích), je zde únos příchozího cizince do velkoměsta (což zase evokuje Francouzskou spojku 2) a spolu s tím zobrazena nevolnost člověka pod rukou mučitele (dávající vedle zmíněné "Spojky" vzpomenout třeba i na Fixera z roku 1968), dále typická kombinace akce s komorními momenty, ano... poznávám rovněž i v některých konkrétních scénách typický režisérův rukopis. Říkám si, kdyby to Frankenheimer pojal jako cílenou sebeparodii svých dřívějších filmů, mohlo to být možná i zábavné. :o) Ze strany režiséra je to tedy opravdové vyzvání k souboji, ale spíše s divákem, kterého pan režisér dokázal svými dřívějšími filmy hodně oslovit, ba přímo nadchnout a teď mu za odměnu (nebo za trest?) nabídl slátaninu plnou směšnotrapných akčních scén kombinující japonské bojové sporty s moderními zbraněmi. Bizarnostmi typu přerušení vysílání a TV signálu samurajským mečem se to v poslední půlhodince jenom hýři. Plus do všeho na chvilku z ničeho nic kýčovitá romantika a sex, to vážně? Nejhorší na tom je, že tahle ptákovina se po celou dobu bere vážně. Odpustil bych Frankenheimerovi nepříliš povedený film (každý má právo na slabší chvilku a v 80. letech kinematografie zažívala v mnoha ohledech krizovější období), možná i Frankenheimerův postupný přesun od několika umělečtějších snímků k čistokrevnému akčnímu béčku bych strávil a dokázal se nad tím pozvnést. Neodpustím ale přítomnost násilí pro násilí a přítomnost krve jen proto, aby tam ty červené tekutiny stříkaly a aby to bylo co nejvíce brutální (useknuté hlavy) a současně bizarní (vražda spinkovačem). Poslední půlhodina k nevydržení, tudy ne, Johne! 10% (17.02.2020)

Zaciatok bol este celkom zaujimavy, ale akonahle sa dej presunul do vycvikoveho tabora, tak sa nielenze zvolni tempo, ale typicky priamociara a tupa 80s zapletka sa zacne brat neskutocne vazne, co neposobi konzistentne. A akokeby to nestacilo, tak v poslednej tretine sa dej znova prepne do tupej akcnej rubanice. Je to taky nevyrovnany film a ani jednotlive casti prilis nevynikaju. Cely cas sa to mota okolo priemeru. Jednoznacne sa jedna o jeden z tych nepodarenych reziserovych filmov. Sklamu aj herci. Glenn je cely cas nemastny neslany a Mifune od zdesenia z toho, v com sa ocitol skoro ani neprehovori. Trochu zaujme len zaverecny suboj. Choreografia je len priemerna, ale zato je dost krvavy. Zaujimavost, ktora ma neskutocne prekvapila. Koordinatora bojovych scen robil Steve Seagal. Ano vtedy este bez n. 4/10. (02.06.2012)

Staré samurajské tradice, jenž postupně zlákají na svou stranu dobrosrdečného Američana vs. moderní a manonu chtivé Japonsko - nic nového pod (vycházejícím) sluncem.. Patřičně krvavý Frankenheimer, tradičně charismatický sensei Mifune a tvrďák Glenn, jenž se syndromu ze zasypání směje do tváře. Za úchvatný "kancelářský souboj" na konci jsem si slíbil, že budu v hodnocení tohoto jinak lehce tupého béčka postupovat shovívavě. (12.10.2009)

Takhle to vypadá, když áčkový režisér s jedním hercem a bandou béčkových šmíráků natočí akční klišofilm. Hlavní hrdina je neprůstřelný, nezdolný, hbitý a odolá všemu. Nepřatelé se pochopitelně šikují po jednom kusu, aby obránci cti a spravedlnosti neměli příliš práce. Samopaly v rukou nepřátel se mění na neškodné dětské hračky, které nemohou obstát v souboji proti dalekonosnému meči!! a šípům opatřeným pravděpodobně tím nejlepším naváděcím zařízením. Hrdina, bývalý boxer, nyní přeučený v rychlokurzu na samuraje lvl 10, kosí nepřátelské hordy již pouhým zatnutím sanic. Již dříve jsem postřehla, že spousta herců z akčních filmů umí nadstandardně používat zatínání sanic k vyjadřování emocí. Ale tohle bylo mistrovské dílo, intenzita zatnutí se lišila podle síly prožitku, pozitivní emoce (šikulka si stihnul dát v mezičase i sexík) byly zvýrazněny lišáckým pomrkáváním, tedy pokud to nebyl počátek mozkové mrtvice. Již dlouho jsem se tak intenzivně netěšila na závěrečné titulky. Měl tohle Mifune zapotřebí? (14.02.2020)

Challenge mi posloužil nejen pro ukázku Frankenheimerových béčkových kořenů, ale také pro styl hodnocení zdejších uživatelů. Než film začal (na jedné televizní stanici v pozdních hodinách), snímek neměl ani 20 hodnocení při 77%. Po 10 minutách tu bylo 21 hodnocení. Po hodině a 20ceti minutách tu bylo 25 hodnocení včetně 1* Radka99 (dokoukals?:))) a po konci filmu 32h. s průměrem 71%. Den po odvysílání 76 hodnocení a 63%... Musím říct, že 5* hodnocení tu byly v podstatě dřív, než film začal a naopak nízká hodnocení jako by přicházela během filmu:). Docela sranda, ale nic to nemění na béčkovosti, hlouposti a snaze obdivovat tradiční japonsko, které přeci je lepší a má větší význam než japonsko nové, přetechnizované. Naivita do poslední minuty s pár hlavami oddělenými od těl... PS: vtipné vzpomínky ve stylu Scott Gleen v hotelu kouká na film s (podle hlasu) Toshiro Mifunem vcelku potěšili:) (11.10.2009)