Recenze (1)
V posledních letech internetem koluje tento citát Davida Bowieho, pocházející z rozhovoru z roku 1993: "Oddly, it was not really Lou Reed who attracted me to the Velvet. To me, the sound of the band was John Cale. That was confirmed a few years later when I worked with Lou on Transformer. John was the subversive element of the band, one of the most underrated musicians in rock history. That guy is a danger, a true character. I cannot think of anybody more terrifying and dark. Lou Reed is a choirboy compared to him." (přeloženo kýmsi z francouzštiny zpátky do angličtiny, proto ta kostrbatost) Když onen John Cale počátkem sedmdesátých let pracoval jako svého druhu hledač talentů pro Warner Bros., Bowie (čerstvě vyvázaný ze smlouvy s Mercury Records) zrovna hledal vydavatele pro své nadcházející album. Navzdory Caleově snaze (s podporou Teda Templemana) se u Warnerů nepodařilo neuchopitelného Brita prosadit (a domov nakonec našel u RCA). Uplynulo několik let, během nichž se Cale přestěhoval z Kalifornie do Londýna a pak do New Yorku. Tam došlo k něčemu, o čem se z nějakého důvodu dlouho nemluvilo, a i dnes mluví útržkovitě. Ti dva se spřátelili a trávili spolu každou volnou chvíli. Nahráli dvě příšerné písničky, které se pak – odhaduji že k nelibosti obou – dostali na veřejnost, jednou zahráli na jakési benefici (Cale Bowieho naučil part na violu), ale jinak po nocích zapíjeli kreativitu po hospodách. No a pak nic, každý šel svou vlastní cestou. Po Bowieho smrti Cale občas utrousil nějakou vzpomínku a vloni v létě vydal písničku Night Crawling ("help me to help you / to figure things out / .. / I can't even tell when you're putting me on / we've played that game before"). S explicitním animovaným videoklipem (až příliš). Caleův vzhled sice připomíná dobu o pár let starší (oblečení Paris 1919, vlasy Fear, tohle se má odehrávat 5-6 let poté, v r. 1979), ale klip neustálým opakováním scén (to není nějaká chyba nebo nedostatek peněz, jak to tak po internetu čtu) hezky ukazuje, jak tito dva – jedni z nejkreativnějších hudebníků své doby – dokázali promarnit takové možnosti. Na druhou stranu: "Did I ever want to produce Bowie? After spending time with him, I realised the answer was no. The way we were then would have made it too dangerous." Možná je to takhle správně. Tedy videoklip (animaci kritizovat nehodlám, nechť si poslouží jiní) je … fajn, ano! Líbí se mi. Samozřejmě se nabízí druhý pohled: ono hledění do minulosti (byť hudba je současná) jsem před pár dny zmínil v komentáři k videoklipu Noise of You, nechávám jej tam. ()