La Vie nouvelle
A New Life
Obsahy(1)
Mladý Američan následuje krásnou prostitutku do světa erotického podsvětí plného obscénního násilí. (oficiální text distributora)
Recenze (15)
Představovali jste si někdy, že milujete zcela konkrétní osobu? Hluboce & do krve? A toužili jste, aby vám lásku alespoň "dovolila"? Nikoliv opětovala, ale "dovolila"? A pak jste se probudili? Ta hořkost a potupa už nezmizí. Transformuje se, leč nezmizí. Takový je Nový život. Temný, bolavý a těžce vybojovaný (a protože jest jenom a jenom váš, i prostor pro manýru se najde...). ()
Umění, které má opěvovat krásu (třebas i krásu hnusu a zmaru) se změnilo na blití beze smyslu. Jak je jednoduché a samoúčelné a laciné točit sled dekadentních obrazů, řevů a ejakulací. Film si od diváka energii bere, ale žádnou mu nevydá. Bylo-li by možné film personifikovat, tento by byl zasmrádlým bezdomoveckým upírem, jemuž jste dali bůra a on chce dalšího a pak dalšího a dalšího a pak vás ošuká. Kladivem. Které si koupil za vaše bůry. Samozřejmě, že vás ošuká tím problematičtějším koncem do té problematičtější díry. Nelze, aby to bylo jednodušší. Život je totiž sled hrůz, jak tvrdí tvůrci této sračky. ()
Grandrieuxovo kino najviac pripomína výlevku. Výlevku v ktorej sa miešajú všetky kinematografie "tela" a "mysle", artové vlny a tendencie s trashom a exploatáciou, vysoké a nízke, poetické znamená to isté, čo brutálne (resp. ponúka najlepší možný argument k tomu, že aj brutalita je poetický prejav a má svoju škálu "jemnocitu"). Jeho transgresia nefunguje iba na úrovni tela, ale aj na úrovni samotného filmu - preciťujeme samotné médium (prechádzajúce procesom personifikácie) skrz rozostrené zábery, trasenie kamery, závraťové close-upy, celkovú neurotickosť v správaní filmového aparátu. Sadomasochizmus sa stáva terapeutickou metódou. Grandrieux je Resnais "novej extrémnosti". ()
Ani bych to dramatem moc nenazýval ... Rozhodně naprosto bezvýchodnej exploitační snímek, a to bezvýchodnej jak pro postavy, tak pro diváka. První půlka mi dost připomínala o 10 let starší japonskej Tokyo Decadence (1992). A kdo ví, jestli Grandriex trochu neopisoval od Murakamiho ... ;-) Ve výsledku je to ale jedno, protože forma je úplně jiná a celej feeling také. Hodně silný, hodně pochmurný, násilný, plný sexu, zvrácenýho sexu atd. Na pozadí dost obtížně sledovatelnejch (jak pro koho samozřejmě ...) výjevů a záběrů se odehrává nějaký ten děj beznadějnýho hledání prostitutky jedním týpkem co se do ní asi "zamiloval" ... Každopádně jde hlavně o formu, která je fakt hoooodně hustá. Trochu experimentální, artový ... ale v ničem ne přehnaný ... naprostu super! ()
Autor nemôže zaprieť svoju inšpiráciu Davidom Lynchom. Netvrdím že všetky experimentálne snímky podobného ranku musia byť hneď Lynchove kopírky ale tento je nereálne nasiakli Lost Highway-om. V prvých desiatich som sa stratil, nech som sa snažil ako som len chcel, už som nenašiel cestu späť. Príbeh, ak sa tu nejaký nachádzal tak, som tu nezachitil žiadny. Ono tu ide iba o obrazovo zachytené emócie násilia a úchylnosti. Snímkie by neuškodilo keby sa viac rozobrala téma obchodovaniu s bielim mäsom, téma ktorá tu prevládala, ale chápem že to nebol hlavný cieľ autora. Chcel nakrútiť experimentálny brainwashing a to sa mu aj podarilo. ()
Reklama