Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň

První polovinu filmu (dobrých 80 minut) ve mně příběh spisovatele (a Tolkienova přítele) C. S. Lewise nevyvolával pražádné emoce. Je v ní ukryta skutečnost, kdy si kvarteto sourozenců zvyká na nový domov (jelikož opustilo rozbombardovaný rodný Londýn) i na kouzelný svět zasněžené Narnie, kam se díky nejmladší Lucince dostanou. Ovšem nicotný děj museli tvůrci narozdíl od Pána prstenů pořádně oživit, aby se bylo na co koukat. Ale ani to nestačilo. Navíc jsou Letopisy Narnie určeny převážně dětem, ale i ty nemusejí skousnout délku filmu, naivitu vyprávění a bezzubost celého projektu. Rušivých scén je celá řada, nudných jakbysmet. A když už se v závěrečné půlhodině schyluje k bitvě mezi armádou mytické lva (a čtyř dětí) a armádou proradné čarodějnice, tak musí být všem jasné, kdo vyhraje – tudíž je důležité, JAK toho dosáhne. No, a pochopitelně i zde se projeví bezradnost a nicotnost. Zaplaťpánbůh, že alespoň castingem se leccos zalepilo. Děti v hlavních rolích nehrají vůbec špatně a Tilda Swinton jako samozvaná vládkyně alespoň potěší otrávené diváky. (25.08.2006)

Žádná vděčná podívaná z ranku vydařených teen fantasy, naopak. Chybět totiž posledních 20 minut, byla by pro mě Narnie prototypem skutečně protivného filmu. Děti se vyjma závěru celou dobu hádají a jejich představitelé jsou (možná kromě Lucinky) neskutečně otravní. V kombinaci s do očí bijícími triky, mudrujícím Aslanem a ne-tak-úplně-sympatickými vedlejšími charaktery skutečně pořádná prohra. (05.03.2006)

Nevědět, že Andrew Adamson má za sebou oba Shreky, považoval bych ho za řadového disnyovského rutinéra, který seká na běžícím páse filmy o zvířatech, mluvících autech a snících dětech. Jeho režie je rutina největší, v první části letopisů dokonce rutina ledově chladná, odtažitá, kulisovitá, bez špetky mystiky, tajemna, atmosféry. Narnie je prostě zasněženým prostorem za magickou skříní, prostorem, kde žijí bez ladu a skladu naskládané pohádkové bytosti, prostorem, který je řízen bez jakékoli motivace a vnitřní logiky. Nic z toho se do filmu nevešlo. Vlastně... bylo by to v pořádku, kdyby bylo z filmu úplně zřejmé, že se jedná o pohádkový špektákl, ale pokusy o bitevní epiku ala Pán prstenů (a neustálé doslovné citace některých záběrů) mě vedou k závěru, že Narnie je jakýsi prasopes. Jako pohádka nemá kouzlo a šarm, jako fantasy epos je zase strašlivě naivní, prvoplánová a prostá mytologie. V porovnání s Jacksonovou středozemí je interpretace fantaskní země C. S. Lewise krotká, plochá, dvojrozměrná. Dětští herci zbytečně přehrávají, jejich postavy nijak nezaujmou a celý příběh paradoxně táhnou počítačové potvůrky v čele s opravdu parádním lvem Aslanem. Tilda Swinton coby ztělesnění ledového zla připomíná spíše pofidérní klon upířích bratrů z Matrix Reloaded a ani její přisluhovači nemají patřičnou šťávu, která by do triviálního schématu příběhu vnesla jiskru dramatu. I tak se na Letopisy dá díky sušným digitálním efektům dívat, nicméně je to dívání prosté divení a to mi u fantasy žánru vadí velmi. [50%] (30.10.2006)

Disney sa chopil sfilmovania sedemdielnej fantasy C.S. Lewisa, ktorá je krížencom Pána Prsteňov a Biblie a tak to aj dopadlo. Od prvých minút je jasné zameranie snímky na detského diváka, ktorý štúdiám vždy najspoľahlivejšie plní vrecká peniazmi. Narniu predchádzal obrovský hype, ktorý sľuboval veľkolepé fantasy predstavenie, plné bájnych bytostí a monumentálnych bojov. A čoho sa divákovi dostalo ? Roztomilých zvieratiek, ani kvapky krvi, neschopných nepriateľov, tisíckrát prevareného “originálneho” súboja medzi dobrom a zlom vo svojej zabehanej schéme. Tiež nesympatických a necharizmatických hlavných predstaviteľov, mrhanie androgýnnym potenciálom Tildy Swinton (kdeže je ten nádherne cynicky vychcaný archanjel Gabriel z Constantina), triky oscilujúce medzi genialitou (mimika reči zvierat) a pravekom (veľmi dobre viditeľné zadné projekcie) a strašne spackaný scenár, ktorý je po expozícii akurát vatou smerujúcou k záverečnej bitke bez ďalších fáz dramatického oblúka. A tou by asi scenár hrdinskej fantasy ságy byť nemal. Mať o dvadsať rokov menej, vyhlásim prvú (dúfam, že i poslednú) Narniu za najlepší film, takto bohužiaľ musím pochváliť len prácu s hudbou, hudbu samotnú a dať 5/10, pričom tá posledná polhviezdička je za výborný záverečný song “Wonderkind” od Alanis Morissette. (08.01.2006)

No nevím, čekal jsem od toho z různých článků, že je to další fantasy movie na více dílů, nejvíce přirovnávaná k Harrymu a Pánu prstenů, a já sledoval jen bandu děcek jak se schovávají ve skříni, aby se dostali do fantasy světa, kde si je na svojí stranu bude snažit dostat zlá královna. Na pomoc jim ale přispěchá, nebo spíš doběhne lev, který je dá se říct nesmrtelný a tak, i když ho zabijí, tak ožije a děti se v klidu mohou vrátit do skříně (( :: (13.09.2006)