White Plastic Sky

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 17: MAĎARSKO: Tak jsem se těšil, že si svůj aktuální sci-fi maraton propojím s aktuálním Art Film Festem a navštívím v kině aktuálně oceňovanou maďarskou sci-fi. Bez váhání přiznám, že nejsem příznivec animovaných filmů, sleduji je jen zřídka, když mi někdo animovaný film doporučí nebo mě zaujme např. tematicky. Námět futuristické budoucnosti po brutálních přírodních změnách zasazen do prostředí Budapeště a zvláště Vysokých Tater mě lákal, ale přestože jsem film sledoval v naprostém klidu v kině, většinou jsem se absolutně nedokázal do děje hlouběji dostat. Jakoby ona umělá hmota byla i mezi mnou a plátnem. Film oplýval až příliš uspávajícím tempem a z animovaných postav jsem nevnímal žádné emoce, natož pozoruhodnější charaktery. Co zůstává na Umělohmotném nebi pozoruhodné a skutečně mě fascinovalo, to jsou vizuálně úchvatně zpracované scenérie z vysokých hor, jiné přírody či futuristické jízdní dráhy. Naštěstí se tyto scenérie ve velkých celcích objevují pravidelně a občas je v rámci kladů doplnila i některá celá působivější scéna – u mě určitě vede děsivá jízda lanovkou a nedlouho poté hodně sugestivní dialog se starým mužem o totálním vystřílení stromů... Díky tomuhle, žel obsahově slabě využitému potenciálu dám alespoň plné 2 hvězdy, bohužel to celé neúměrně ve vztahu k samotnému stylu (s důrazem především na formu) a jednoduchému ději trvalo příliš dlouho. Do kina si občas zajdu i z různých důvodů, ale rozhodně nikoliv proto, aby se mi chtělo u filmu uprostřed volného dne usínat. [50%] [Art Film Fest, Košice 2023] (18.06.2023)

U mě dobrý. V sále celkem tři kusy náruživého diváka, takže je z toho oficiální blockbuster. Minimálně v Kině 99. Někdo tu zmiňuje laciné CGI, což uznávám - pár detailů působilo jako z dob prvního Tomb Ridera. Ale člověk to v tom zvláštním vizuálu skoro nevnímá a naopak se jím divák může nechat směle pohltit a unášet jako ve snu. Komplexní sen je asi to, jak na mě příběh a vizuální forma spolu s audio podkresem působily. Maďarštiny jsem se zprvu bál, ale i to po pár minutách přešlo. (13.10.2023)

Přesně jeden z těch filmů, co vidíte jednou za život. Hlavně protože ani nedostanete víc možností. Strašně rušivá dvojanimace. Příběh strašně abstraktní, což se dalo čekat, nicméně i na tyto atributy zbytečně zdlouhavý. Finále to trochu zachraňuje. Ze světa šlo vymáčknout mnohem více. Občas to zbytečně až sklouzávalo do dojmu přírodního hororu. (27.12.2023)

Mal som určité očakávania a film ich absolútne všetky sklamal. Zle vystavaný príbeh, neosobné postavy a fikčný svet budúcnosti úplne bez atmosféry. Je doslova nakreslený, nevysvetlený a nepochopiteľný. Niečo o agresívnych rastlinách, operáciách na ľuďoch a skoro nič som nepochopil a po pol hodine filmu som sa už ani nesnažil. Sklamanie a viac takýchto pokusov o sci-fi už nechcem vidieť. (22.04.2024)

Podstatou science fiction je předkládat svému publiku podněty k zamyšlení skrze vize, v nichž se odráží fenomény stávající společnosti a světa domyšlené do jejich možného budoucí podoby. Většina kinematografických příspěvků žánru onu popsanou rovinu spíše upozaďuje v zájmu prvoplánově stimulujících diváckých atrakcí v čele s akčními pasážemi, dramatickými zvraty, hereckými hvězdami či extravagantními speciálními efekty. Ač by tomu užití animace nahrávalo, nesází "White Plastic Sky" na pompézní výjevy, ale právě na myšlenkové podněty. Nicméně se coby zádumčivá a melancholická náladovka straní doslovných konstatování a soustředí se na rozmisťování co největšího množství oněch drobných podnětů, kterých se buďto divák chytne, nebo ne. Ostatně i zdejší pouť napříč futuristickým Maďarksem po globální enviromentální katastrofě je pojatá jako sled záminek k zastavení a předkládání dalších pohledů na ústřední témata definice lidství, lpění na životě a nelehkého přijímání jiné perspektivy než té existenčně sebestředné. (30.09.2023)