Kolberg

Nejenom po propagandistické ale i po technické stránce zvládlo režisérské duo Harlan - Liebeneiner film KOLBERG na jedničku. Příběh není nijak složitý : obrana města v beznadějné situaci proti drtivé přesile a dejme tomu dvě nebo tři dějové linie hlavních hrdinů. Cílem bylo ukázat, že neochvějnou vůli ve vítězství (tasení šavle jenom při pouhé zmínce o kapitulaci) a ochotou přinášet bez mrknutí oka ty nejvyšší oběti (obětovaní svého statku a veškerého majetku, smrt jediného syna) pro svůj národ lze dosáhnout vítězství i v sebevíc nepříznivé situaci. KOLBERG měl být injekcí do žil německému národu, který čelil v letech 1944 a 1945 totální katastrofě. Na příkaz Goebbelse byly s filmu vystříhány scény zobrazující utrpení německých civilistů. I tady se však částečně ukazuje nepochopení mentality Rusů, které ve filmu zastupuji Francouzi. Vítězství totiž Němcům zajistí neochota Francouzů pokračovat pro vysoké ztráty v boji. Pravě tohle ale byla věc, na kterou Rusové zvysoka kašlali. (19.02.2010)

Německy umím jen málo, francouzsky jen pár slov, proto jsem dialogům skoro nerozuměl. Z Harlanových filmů, které jsem měl možnost vidět (Žid Süss a Zlaté město) jde však suverénně o film nejpovedenější. Délka kopie 104 min. (Vysíláno stanicí Arte a dostupné na Youtube i na http://www.archive.org/details/KolbergDerDurchhaltefilm . (24.07.2011)

Goebbelsova ( a vlastne celého umeleckého nacistického Nemecka ) labutia pieseň, do ktorej sa vkladali posledné a najväčšie nádeje na propagandistické objatie ríšskeho občana. Na rozpočte sa nešetrilo ( ak by sa brala do úvahy inflácia, film by určite zaujal popredné miesta medzi najdrahšími snímkami v histórii ) a hlavne v masových a bojových scénach je to vidno. Ide však iba o dosť ukecané dielo, ktoré chcelo okrem propagandy zaujať aj zábavnou formou a priniesť publiku niečo v štýle ODVIATE VETROM. Nevyšlo to ani z jednej, ani z druhej strany. (14.12.2017)

Vzhledem k tomu, že to byl 4. barevných film plavé Kristiny Söderbaum za války, což byla polovina tehdejší barevné produkce, lze o ní hovořit s jistotou jako o královně Agfacoloru. Její rezavá konkurentka Marika Rökk natočila, podobně jako Hans Albers, jen po dvou barevných filmech. A co nám z toho vyplývá? V první řadě to, že je to primárně něco extra a v druhé pak příjemné překvapení, že je to skutečně příjemný divácký blockbuster. (15.05.2009)

Kde je hranice mezi hrdinstvím a fanatismem? - Je třeba souhlasit s fragre-ovým komentářem, že propagandističnost díla je vždy nutné zkoumat nejenom v textu díla samého, ale i ve vztahu ke kontextu, v němž je dílo uváděno. Je nepochybné, že ta hrstka diváků, která film viděla v době premiéry (film šel do distribuce v době, kdy podstatné procento německých kin bylo srovnáno se zemí nebo bylo z jiných důvodů nepoužitelné k původnímu účelu) chápala poselství filmu v aktuálních souvislostech. Film jako takový je ovšem skutečně spíše soft propaganda s několika povinnými nacisticko-ideologickými klišé (krev a půda, vůdcovský princip, utrpením ke slávě, zbabělý intelektuál vs. hrdinní vojáci, počestní konzervativní měšťané s árijskými rysy jako pilíře společnosti atd.). Snímek se dokonce do značné míry drží historických reálií - samozřejmě s několika úpravami a vylepšeními (město přestalo být ve skutečnosti obléháno nikoli proto, že to Francouzi vzdali, ale protože kapitulovalo celé Prusko; Ferdinand von Schill nenašel hrdinnou smrt při obléháni Kolbergu, ale až o dva roky později apod.). Nejdražší německý film nacistické éry s obrovským množstvím komparsistů jinak připomene některé sovětské filmy odehrávající se v dobách napoleonských válek - např. Bondarčukovy opusy Waterloo a Vojna a mír. (06.08.2011)