Tenká modrá čára

Bez ohledu na to, co film znamenal po uvedení pro jeho aktéry musí divák obdivovat srdcovou práci Errola Morrise jako zarputilého autora. Takto vypadá když se přidá to pověstné něco navíc a vznikne snímek za hranicí běžných dokumentů. Nejenom z těchto důvodů se stala Tenká modrá čára v zámoří kultovní. Morris jako tvůrčí legenda dokumentárních snímků mi zatím až na jednu vyjímku unikal - a to se teď musí co nejdříve změnit. Jo a abych nezapomněl zmínit hudbu od Philipa Glasse... víc vlastně dodávat ale nebudu, protože stále stejné, obdivné, superlativy okolo něj háži pokaždé. 85 % (11.09.2011)

"Tenká modrá čára" není dokument, který vás dostane tím, jak naprosto změnil podobu dokumentu, protože to neudělal, ale ukáže vám to, jak silné médium vlastně film je a jaký může mít vliv na člověka a vlastně na jeho život. Je objektivní? Ne asi úplně ne, ale co dnes je? Ale dokázalo se to na jeden případ podívat naprosto nově. (31.01.2016)

Je zajímavé, jak moc je někdy důležité opravdu se podívat člověku do očí, naprosto se vykašlat na všechny možné okolnosti a až teprve potom dělat nějaké závěry. Nevinnému člověku dokázalo pár lží pokazit celý život. Tím, že je Morrisův film ještě ze staré školy necpe vám do ksichtu furt nějaké nové forenzní vyšetřovací techniky a všelijaké pitomosti jen aby udělali populární dokument perfektně zapadající mezi řadu dalších. Dalo by se říct, že 90% filmu je tvořen rozhovory, ale nejsou to rozhovory se všemi možnými odborníky na tady to a támhle to, jak už to tak často bývá, když se režisér snaží natáhnout stopáž a navíc tam chce dostat nějaké nepodstatné a často i částečně lživé a zavádějící informace, jen aby upoutal naivního diváka. Jde čistě jenom o osoby, které se přímo podílely na případu a to nesmírně oceňuji. *Určitě zajímavou informací je, že až po zveřejnění filmu byl konečně propuštěn nevinný Adams. (23.01.2015)

Tenká modrá čiara, symbolizuje políciu, ako hranicu medzi spoločnosťou a anarchiou. Dokument poukazuje na inú hraničnú pozíciou polície, prokuratúry i súdnictva. Hranicu, po prekročení ktorej sa v tomto svete ocitne človek v priestore zneužívania právomocí. Policajní šerifovia aj prokurátori sú totiž v USA priamo volení občanmi. Ich práca preto musí zohľadniť verejnú mienku. Ak tá požaduje potrestanie polo tuláckeho niktoša za vraždu policajta, mašinéria sa rozbehne, bez ohľadu na skutočné skúmanie viny. Svedkovia sa dotvoria, svedectvá vynútia, média zmanipulujú. Všetko funguje v jednej zovretej policajno-trestajúcej mašinérii. No a potom nastúpi akýsi Erol Morris. Nakrúti formálne neveľmi zaujímavý dokument, plný hovoriacich hláv, opakujúcich sa záberov rekonštrukcie a hypnotickej hudby, a prevráti filmom smutnú realitu na doživotie odsúdeného údajného vraha. Dokument totiž slúžil ako jeden z dôkazov pre znovuobnovenie procesu, na základe ktorého bol krivo obvinený aj odsúdený chlapík po 12 a pol ročnom väzení prepustený na slobodu. Tam sa aktívne zapojil do práce v kampaniach odsudzujúcich trest smrti. Jemu samotnému reálne hrozilo elektrické kreslo, čo zvrátil až Najvyšší súd USA. (05.02.2021)

Sympatický a veselý mladý muž s bohorovným klidem vypráví o svých zkušenostech s kriminální činností, ale v jedné věci je stále neochvějný, i ve svém posledním rozhovoru nahraném pouze na diktafon si trvá u sledovaného zločinu na svém. Musíme se ptát, proč. A nebo nemusíme a pak se můžeme smířit s tím, že muž, o jehohž vině máme důvodné pochybnosti, hnije ve vězení. Tohle je dokonalá ukázka investigativní filmařiny. Navíc doprovázená skvělou hudbou. (25.01.2020)