Taijó no ódži: Horus no daibóken

Teda na to jak je to stará záležitost jsem opravdu příjemně překvapen. Jistě obzvlášť na animaci je věk docela vidět a statické střihy v soubojích, kdy se jen mění obrazy trošičku ubírají na dojmu, ale i přesto se mi tohle dílko docela líbilo. Hlavně hudební stránka byla podle mě moc pěkná a já si jí docela slušně užil. Příběh není nijak hluboký a je to spíš taková hrdinská povídka, kde to navíc vypadá, že hlavní hrdina ani není příliš v centru dění a tak nejvíce prostoru na nějaký vývoj dostává Hilda, což ovšem pro mě, který se do Hildy poměrně rychle zakoukal a rád poslouchal když zpívá, vlastně nebyl vůbec problém. Navíc to mělo jistou dávku roztomilosti, takže jsem se občas i přiblble usmál, takže v podstatě velmi příjemný zážitek a u mě sympatických 8/10. (28.03.2015)

Režijní debut Isaa Takahaty byl natočen u společnosti Toei Douga, která v tomto období tvořila své snímky pod velkým vlivem filmů od Disney. Horus, Prince of the Sun symbolizuje postupný přechod k dnešnímu stylu anime. Dokazuje to především komplexní psychologie postav (obzvláště tajemné Hildy). Přesto je zde inspirace americkými „disneyovkami“ ale stále patrná. Nechybí množství mluvících zvířátek, roztomilých dítek nebo zpívaných a tanečních scén. Toto téměř čtyřicet let staré dílo dobře ukazuje vývoj tvorby jak režiséra Isaa Takahaty, tak hlavního animátora Hayaa Miyazakiho. Takahatovy dnešní filmy jsou spíše založené na realistickém námětu, fantazijní prvky se objeví málokdy. Hlavní rysy Miyazakiho animace se za čtyři desetiletí příliš nezměnily, stále zůstává relativně jednoduchá. Postava Horuse – silného chlapce s dobrým srdcem – připomíná Conana z Miyazakiho seriálu Future Boy Conan (několik dílů režíroval i Takahata). Tento snímek je praotcem všech filmů Studia Ghibli a především stále dokáže dobře pobavit. 4 a ½* (18.07.2006)

85% - Nejdříve je třeba vědět, že se zde jedná o zatraceně starý film... A při sledování takto starého animáku si člověk mnohé uvědomí. Vzpomene si na celou řadu různých filmů, nebo jejich motivů, které Takahata jednoduše předběhl. Od všech Excaliburských variací, přes Barbary Conany, až po Beastmastery, a především mnoho animovaných filmů pozdějšího Studia Ghibli. Taiyo no oji: Horusu no daiboken je doslova praotcem všech Ghibliovek. Hayao Miyazaki animace a produkce, Isao Takahata režie -tady se začala psát jedna ohromná kapitola dějin animovaného filmu. Dějově mě sice Horus nezaujal (od začátku mi bylo jasné, kudy se příběh bude ubírat), ale asi to bude tím, že jsem před ním viděl mnoho jiných, mladších filmů se stejnou tematikou. Autor hudby Yoshio Mamiya zasouží poklonu za dokonalou muziku přesně pro takový druh filmu, a kdybych chtěl být jízlivý, tak bych vyslovil pár řečnických otázek na téma originality Poledourise v Conanovi :o) Horus: Princ slunce (můj voný překlad) má rozhodně právo nazývat se klasikou. Příjemnou zábavu! (30.06.2006)

40 staré anime, které stále baví. Spíš než u Disneyho bych ale viděl inspiraci u Tezuky, který byl ale samozřejmě sám inspirován americkými komiksy. Některé písně a tanečky jsou trošku úsměvné, ale každopádně se jedná o poctivý kus historie, kterému může mnohé dnešní anime pouze závidět. (31.01.2010)

Možná nejstarší doopravdy "miyazakiho věc". Film mi scházel do sbírky a cítil jsem téměř povinnost ho vidět. Komu je známa animace studia Ghibli, nachází už zde známé prvky. Na druhou stranu je v "Princi slunce" stále vidět vlyv Disneyho, osobně mám pocit také závanu ruské kinematografie. Velmi zajímavé dílo, které je dnes těžké hodnotit. Za přelomovost (a zajímavou "středověkou" hudbu) by si zaloužilo i pět hvězdiček. (02.02.2012)