Rusalka

Krásná Rusalka. Romantická i temná, jak má být. Čarodějnice byla opravdu strašidelná, Rusalka doslova průsvitná, vodník močálovitý, skvělý hajný i kuchtík, lesní i vodní prostředí realistické. A to všechno, prosím, bez počítačových triků. I ten ohňostroj na svatbě byl pravý. Nádherný zážitek, škoda, že neviděno na velkém plátně. (27.02.2014)

Souhlasím s komentářem od: Cesarea. Nádherně obrazově pojaté dílo. Pozdější TV zpracování už nemělo tu atmosféru. Přestože Kašlíkovi tehdejší kritika vytýkala obsazení Vodníka Josefem Hlinomazem, mám za to,že tento experiment pany Kašlíkovi vyšel! Vizuelně je Vodník skvělý. Pravda, znatelně robustnější a živočišnější než všichni ostatní představitelé - ale kde je psáno že Vodník musí být hubený?? O Ježibabě paní Šejbalové nemluvě, ta byla skvostná, jako ostatně celé dílo. Jedinou výtku bych měla k tomu, že Vodník ne moc dobře zvládal playback, ale ten film se mi líbil natolik, že s přimhouřením oka dávám plný počet hvězdiček... (13.10.2012)

Rusalka byla mojí první operou, kterou jsem viděl. Bylo to v Olomouckém divadle Oldřicha Stibora někdy koncem 50. let. Nechápal jsem, proč se pohádka nečte, ale zpívá. A už vůbec jsem nechápal, proč se totéž omílá pořád kolem dokola. Ale podařilo se mi alespoň polovině zpívaného textu rozumět a tudíž jsem spolehlivě pochopil děj. Také si pamatuji, že vodníkemm nebyl žádný opravdický vodník, ale jen nějaký podivně přioděný herec. Podobné to bylo s ježibabou. Ale i tak byla Rusalka velkým a moc poučným zážitkem. Vodníci nejsou, ježibaby také ne, ... a také jsem poznal, že žínka může znamenat i něco jiného než to, čím mě maminka mydlila ve vaně. Nelze se proto divit, že jsem se na další Rusalku – tentokrát filmovou hrnul do kina jako divý. Byl jsem spokojen. Vodník, i když to zase byl jen herec (Josef Hlinomaz; zpívaný Ondrejem Malachovským), byl aspoň ve vodě. A celé se to skutečně odehrávalo ve skutečné přírodě a ne jen v divadelních kulisách. S filmem jsem byl velmi spokojen. Od té doby jsem tento film neviděl 46 let. Až nyní, když ho dával CS Film. Jenže tentokrát jsem nebyl z filmu tak nadšený jako kdysi. Scény působily spíš temně než malebně. Kulisy levné a jednoduché... ale možná pro svou levnou výpravu mi fim kdysi umožnil, aby zapracovala moje dětská fantazie. Film jsem si ve své mysli a ve svých vzpomínkách přikrášlil natolik, aby patřil mezi ty, na které se rádo vzpomíná. Přes to, že film jistě není trhákem, je to hodnotný film, na který stojí za to, se podívat. (28.07.2008)

Opera sama o sobě je samozřejmě národním klenotem, takže o kvalitě hudby či libreta nemá smysl nic psát. Samo zpracování je ale překvapením, protože je tu mix skutečných přírodních reálií a studiových kulis. A překvapivě to moc dobře funguje. Čemu nerozumím je skutečnost, proč místo operních pěvců hrají činoherní herci a jen otvírají hubu, přičemž zpívá skutečný operní pěvec. Tak jsme se dočkali opět pohádkového prince Radovana aneb Vladimír Ráž opět v roli prince. Ale budiž, tohle (asi) české specifikum nic neubírá na kvalitě této verze Dvořákovy Rusalky. PS: Josef Hlinomaz v roli vodníka je k nepoznání a velkým překvapením. (04.08.2017)

Opera je, dle mého názoru, zastaralý divadelní formát a kromě skutečných příznivců přitahuje největší procentuální část chrochtajících snobů. Kultivovaný operní zpěv vyžaduje u diváků hlubší sluchové schopnosti, a proto přednost dostává opereta, muzikál a hudební revue. Antonín Dvořák je pro mne vrcholem české klasické hudby a jeho majestátní vznešenost neminula ani Rusalku. Zápletka a příběh je znám z Malé mořské víly Hanse Christiana Andersena, jen je počeštěn. Václav Kašlík byl nadšenec a propagátor operních kousku, ale na jiný a nový pohled neměl odvahu, držel se zavedené hry a jedinou osobní invencí je pouze vizuální stránka. Prostředí povzbuzuje potřebnou atmosféru temnotou i stylovou nápaditostí scén a kostýmů. Nezvyklé je sledování známých hereckých tváří s neznámým hlasem. Hlavní postavou operní tragédie antických rozměrů je Rusalka (půvabná Jana Andrsová s hlasem Milady Šubrtové), křehké stvoření nadpřirozeného světa. Neznámá tajuplnost obyčejného světa lidí je dráždivá a dosud nepoznaný pocit romantického vzplanutí dokáže dodat činům odvahu. Sebeobětování málokdy přinese očekávaný výsledek. Lidská srdce jsou nevyzpytatelná v přívalech pokušení. Hlavní mužskou postavou je princ (sympatický Vladimír Ráž s hlasem Zdeňka Švehly), v rusalčiných očích zidealizovaný zástupce světa lidí. Stálost a věrnost se rozplývají v mlžném oparu rafinované koketérie. Po ní následuje tápání a hledání již navždy ztraceného. Nejvýraznější postavou je ježibaba (zajímavá Jiřina Šejbalová s hlasem Věry Soukupové), děsuplná nadpřirozená síla, která si nemilosrdně bere krutou daň za své nevšední služby. Rozervanou postavou je vodník (Josef Hlinomaz s hlasem Ondreje Malachovského), Rusalčin rádce a varovný hlas. Je obeznámen s nestálostí lidí, a přesto pošle svou dceru za svým osudem. Důležitou postavou je kněžna (velmi zajímavá Ivana Mixová), která z čistě ženských soupeřících důvodů osudově vkročí do života všech zúčastněných. Z dalších rolí: zvědavý hajný (Josef Beyvl s hlasem Antonína Votavy), zkušený hlavní lovec (Přemysl Kočí), vyděšený kuchtík (Antonín Krčmář s hlasem Heleny Tattermuschové) a mnoho jiných nadpřirozených bytostí. Svým způsobem jde o varování před lidským chováním neupřímnosti a pomíjivosti. Z uměleckého hlediska mohlo jít o výjimečný počin. Nadchne hudba i obraz. Ale jde jen o operu, která nabízí již jen vlastní žánrovou nehybnost a okoralost. (02.10.2017)