Před úsvitem

Před časem jsem čirou náhodou zhlédl závěrečný díl trilogie a výsledkem byly 4* a pocit dobře investovaného času. Před úsvitem mělo na ČSFD ještě vyšší hodnocení než poslední část a navíc nadšené komentáře. Ke sledování jsem tedy přizval manželku s tím, že nás čeká příjemná romantika a sázka na jistotu. Po chvilce jsem vzhlédl a v jejích očích jsem spatřil nikoliv snad zoufalství, ale zcela jistě nezájem a nevyřčené "Tohle fakt ne...." Po chvilce se skutečně ozvalo: "Nemohl by ten vlak aspoň vykolejit?" Sám jsem cítil, že to není ono. Neměl jsem problém s tím, že se ve filmu stále mluví. Potíž je v kvalitě dialogů, v jejich obsahu a sdělení. Ono se v něm zkrátka spíš plká. Pravda, na mladičkou Julii Delpy se dobře kouká, ale to je vlastně vše, co mi může snímek nabídnout. Síla myšlenek a emocí pro mě přítomná není. Úspěch filmu spočívá ve schopnosti a ochotě diváka projektovat do setkání dvou cestujících své vlastní vzpomínky na první rande a milostná vzplanutí. Takhle sentimentální jsem ale nikdy nebyl. Před svítáním na mě nepůsobí, připadá mi příliš banální a bezobsažné. Celkový dojem: 40 %. (15.08.2017)

Nevšední romantika narvaná do jednoho jediného dne ve vlaku a procházení se noční Vídní. Padnutí si do oka, povídání O VŠEM včetně takových těch zábavných vzorců a všedností, první polibek, zmatenost, atd., prostě takový ten krásný začátek s deadlinem v devět ráno na nádraží. Příběh (zdánlivě?) osudové nahodilosti a instantního souznění, tedy jedné z těch věcí, které dělají život tak hezky nevyzpytatelným. Problém co jsem měl já, tak sice nesympatie s Julie Delpy a upřímně, ani Hawke mi zde příliš nevoněl. A jelikož oni dva tu znamenají vše, na té zamilované vlně jsem se nesvezl tak úplně. Navíc nad tím vším visí stín mé vlastní zkušenosti a jistá nedůvěra. I když, co si budeme povídat, spadl bych do toho stejně tak. Ale to je jedno... Fajn film, jsem celkem zvědavý na 10 let poté... (05.05.2013)

Konverzačka je to moc pěkná, upřímná a nakonec i dojemná. Bohužel jsem se při sledování stačil i párkrát podivit, jak upřímná. Jistě, z vlastních zkušeností vím, že si lze takto popovídat s někým, u koho nemusíte mít zábrany a s kým si parádně rozumíte. I tak mi ale některá slova vycházející z úst ústředního páru přišla přinejmenším nepatřičná, nereálná. To je ale nejspíše jediná větší výtka tohoto pěkného romantického filmu, který mne jinak velmi mile překvapil. Je jen škoda, že Ethan Hawke nehraje více, a hlavně zatím nemá moc štěstí na ty opravdu velké role. Tento film se ovšem, spolu se skvělou Gattacou, řadí mezi ty nejvýraznější s ním, a naštěstí i dobře zapamatovatelné. Julii Delpy upřímně moc nesleduji a ani neznám, ale i když jsem se zpočátku obával, do role nakonec seděla výborně. Už se těším na "dvojku". (22.06.2009)

Poameričtělá „rohmerovina“. Náhodné setkání, volné tempo, nepravidelný rytmus. Romantika bez pompy. Pohodový tón, vážná témata (kulturní a genderové stereotypy, smrt, láska, žít pro sebe x žít pro druhé). Dva lidé sevření časem, uvědomující si jeho pomíjivost (opakovaně se vrací k minulosti, přemítají nad budoucností a znepokojují se tím, že přítomnost brzy odezní). Ona důvěřuje, on zpochybňuje. Oba Vídeň opustí. Zůstanou jenom místa, která navštívili, vzpomínky, které spolu vytvořili. Velmi pohodový film, pokud dokážete neřešit. Neřešit, že Vídeň je vykreslena jako město umělců, čarodějnic a dobrosrdečných barmanů, kteří (všichni) hovoří obstojnou angličtinou. Neřešit snahu propašovat do každého započatého rozhovoru nějakou filozofickou otázku. Neřešit marnotratné rozhazování peněz dvojicí zjevně nepříliš majetnými mladých lidí. Nejvíce mne ovšem rušila mne interakce s ostatními postavami, jejichž umělost a účelovost je v přímém rozporu s nenuceností ústřední dvojice, která žádný cíl nesleduje, žádnému cíli neslouží. Byť okolo pravdy jenom krouží, jde o ojedinělý portrét zrodu jednoho vztahu. 80% Zajímavé komentáře: Tom Hardy, ad-k, wipeout (13.02.2009)

Souhlasím s tím, že míra pocitů vzbuzených tímto filmem závisí na vlastních zkušenostech s náhodnými setkáními, rychlými vzplanutími i vztahy všeobecně. A ne, nesouhlasím s tím, že jsou hlavní postavy nevěrohodné, špatné a nudné - mohou být nesympatické, ale jejich vzájemná konverzační chemie funguje dokonale. Oba jsem chápal, oba jsem respektoval. Co se týká romantických filmů, je to jednoduché - musím soucítit alespoň s jedním z nich. A tady jsem byl příjemně nervózní, když se ti dva potkali a oťukávali, když spolu vykročili do ulic. Stejně příjemně jsem pookřál, když prvotní zábrany opadly. A doléhala na mě melancholie, když se blížil jediný možný konec. Funguje to a já děkuju Ethanu Hawkemu a Julii Delpy, že mi svými absolutně přirozenými výkony dovolili věřit každé slovo i gesto. Dialogy jsou perfektní - nebo si snad někdo dovolí říct, že nesedí pro potřeby snímku, který touží věrohodně ukázat náhodné a silné citové vzplanutí dvou mladých racionálních lidí, s fatalistickým vědomím nemožnosti jeho pokračování? Když v jejich relativní všednosti, opatrnosti a verbální inteligenci vězí všechna ta tíha páru, který pořád váhá, jak daleko si vůbec může dovolit zajít? Citová škála jedinečného dne, vybuchující v náhlých stavech dokonalého souznění a přecházející do smutného, neodvratně přicházejícího konce. Scéna s fiktivním telefonováním v restauraci je perfektní. A k tomu sem tam tvůrci příhodí výborný nápad - jako je třeba závěrečná střihová rekapitulace teď již opuštěných míst, která ti dva navštívili. Možná drobátko intouš, ale rozhodně krásný malý film. (21.06.2008)