Sním či bdím?

Verdikt: Souhrn názorů na svět a na život jako takový ve filmové podobě? Proč ne...ale kdo mi řekne proč jsem se tak strašně nudil už v osmnácté minutě filmu a vrátil se k němu za týden, s tím, že jsem to filozofování nakonec vydržel asi do šedesáté minuty? Opravdu jsem u toho usnul...snil a bděl, takže se možná záměr režiséra povedlo pochopit i mně. (28.03.2007)

Hluboká variace na barcovské téma "Život je sen", nebo intelektuální onanie? Vím já? (Nevím). Spousta postav řekla spoustu věcí. Citoval se Nietzsche a Kierkegaard a D. H. Lawrence a mnozí jiní a vypadalo to, jako kdyby pejsek s kočičkou vařili dort z evropské filosofie, psychologie, sociologie a dalších logií. Ty spousty slov jsou skoro nevydržitelné. Atmosféra snové nejistoty fungovala, též forma byla celkem originální a mezi stovkami chytráckých plků se občas objevila i nějaká ta myšlenka, ale to všechno je mi pořád jaksi málo. Ani krátká přítomnost Jaye a Céline nepomohla. (26.02.2006)

"To kým jsme, je vždycky jen naše rozhodnutí." "Je to jako kdyby jste na tuto planetu přišli s krabičkou pastelek. Někdo má 8 pastelek, jiný 16. Záleží ale jenom na tom, co s těma pastelkama (barvama) uděláte." "Funkcí médií nikdy nebylo odstranit zlo ze světa. Jejich úkolem je přesvědčit vás, abychom všechno to zlo akceptovali a zvykli si s ním žít." + filmu - myšlenky, scénář, filozofie, - filmu - nevím, zda je to záměr ale věčně roztřesený jakoby plovoucí obraz mi hodně vadil, příliš intelektuálský až "vědátorský", sama jsem musela vidět na několikrát, příliš napěchovaný dost těžkými pasážemi, chtělo by to víc nadhledu a odlehčení, spousta lidí to nedá.... ;) (21.10.2016)

Taká na prvý pohľad jednoduchá vec ako je ľudský život. A toľko pohľadov, uhlov, dojmov, názorov, toľko nálad, toľko filozofii. Snová rozprávka v ktorej preplávajú obrysy osôb zdelujúc nám každá kúsok mozaiky ktorá sa nedá poskladať, ale cítiť a žiť ju. Richard Linklater je jedna z mojich filmových spriaznených duší, chápe SILU kvalitného dialógu a stvoril nadčasové umelecké dielo, alebo akýsi (Ako tu písal Traffic) dialóg s divákom vyžadujúci vlastné uchopenie, vlastnú interpretáciu. A teraz dovoľte, idem snívať :) (16.12.2013)

Velmi zajímavý a zájmu hodný filmový experiment, u kterého jsem byl místy uchvácen a místy přecejenom trochu znuděn. Linklater tvoří většinou hodně ukecané filmy a Waking Life není výjimkou. V tomto případě se však veškeré rozhovory točí především okolo filozofie a hranicí mezi realitou a sněním. Hodnotit obsah filmu není snadné, chybí zde totiž klasická kostra příběhu. Divák společně s hlavním hrdinou proplouvá snovými dialogy, konfrontuje se s různými filozofickými postoji k životu či realitě a snaží se v tom najít smysl své cesty. (Mě osobně potěšila i závěrečná rozprava o jednom z děl Philipa K. Dicka.) K vizuální stránce filmu nemám žádných výhrad. Animace jsou správně halucinogenní a líbily se mi ještě více než ty z pozdějšího Linklaterova filmu Temný obraz. (15.12.2009)